Deset alb, která přinesla Nobelovu cenu
Výběr těch nejdůležitějších ze sedmatřiceti studiových položek Dylanovy oficiální diskografie se bude nejspíš u jeho příznivců lišit. Každý vkus je jiný a hlavně optika nahlížení důležitosti různá, zvlášť když je potřeba zohlednit celou umělcovu kariéru v průběhu více než půlstoletí.
Jisté je, že to nejdůležitější, co Dylan napsal a natočil, spadá do šedesátých let, a poměrně podstatnou etapou je i konec minulého a začátek stávajícího století. Naopak dobou, kdy se mistrovi příliš nedařilo, jsou bezesporu hlavně osmdesátá léta. I giganti ale mají právo na oddechový čas.
Bob Dylan (1962)
Přestože na svůj debut Dylan zařadil pouhé dvě vlastní písničky a zbytek tvořil výběr převzatých bluesových a folkových songů, nelze jej neuvést. Už proto, že byl prostě první.
The Freewheelin’ Bob Dylan (1963)
První Dylanova téměř plně autorská deska je čistě folkovým počinem, díky němuž se písničkář dostal do čela tehdy módní vlny protestních zpěváků, viz zvěčnělé písně Blowin’ in the Wind či Masters of War. Nechybějí ale ani songy citové jako Girl from the North Country či Don’t Think Twice, It’s All Right a ryzí mnohoznačná poezie v A Hard Rain’s a-Gonna Fall.
Highway 61 Revisited (1965)
Šesté Dylanovo album naplno ukázalo jeho rockové spády. K nahrávání si pozval například bluesrockového kytaristu Mikea Bloomfielda a z úvodní Like a Rolling Stone se stal jeden z nejčastějších kandidátů na dylanovské coververze.
Blonde on Blonde (1966)
Jedno z prvních dvojalb v dějinách rocku a podle nejrůznějších odborných anket jedno z nejlepších Dylanových alb vůbec. Definitivní konec protestní přímočarosti ve jménu poezie a zvýšený důraz na hudební stránku písniček, v čemž Dylana podpořili členové budoucí kapely The Band a profesionálové z Nashvillu.
Blood on the Tracks (1975)
V polovině sedmé dekády stvořil Dylan další ze svých mistrovských děl, tentokrát s velmi osobním podtextem vztahu se svou ženou Sarou, matkou jejich syna Jakoba, dnes též písničkáře.
Desire (1976)
Po hudební stránce jeden z nejkrásnějších a také nejrozmanitějších titulů Dylanovy diskografie. V některých textech ( Hurricane, Joey) se zčásti vrací ke své protestní minulosti, píseň Sara reflektuje rozpad zmíněného vztahu.
Bob Dylan at Budokan (1979)
Pro úplnost uveďme v tomto výčtu aspoň jednu z mnoha živých nahrávek. Obsahuje zčásti poměrně překopané starší hity, zčásti songy z Desire.
Oh Mercy (1989)
Po řadě umělecky ani komerčně nepříliš úspěšných titulů se Dylan vrátil na své místo albem, na jehož úspěchu má nepřeslechnutelnou zásluhu producent Daniel Lanois. Kupodivu se obešlo i bez jednoznačných hitů.
Time Out of Mind (1997)
Zcela zásadní Dylanovo album z 90. let. Tvůrce se pod Lanoisovým producentským vedením propracoval do stařeckého výrazu, autorsky začal de facto účtovat se životem, ale především zúročovat svůj obrovský potenciál mimořádně sečtělého a „sposlouchalého“člověka.
Tempest (2012)
Slušelo by se na závěr zmínit Dylanovo poslední album, ale to je stejně jako jeho předchůdce složeno výhradně z převzatých songů. Tempest je prozatím Dylanův poslední autorský titul.