Tomu se říká miliony
Zdá se vám, že dnes je na srpen mimořádná zima? Můžete srovnávat. Praha nabízí dvousetčtyřicetiletou řadu meteorologických záznamů, nejdelší souvislou na světě, a data jsou i na webu. Sdělují vám, že 10. srpna bylo nejtepleji loni (35,9 °C) a nejchladněji v roce 1784 (9,6 °C). Tak jako USA měly před 240 lety své „otce zakladatele“, i my jsme tehdy měli „otce zakladatele“klementinské řady. Byl jím Antonín Strnad, rektor pražské univerzity, vlastenec, geograf, astronom a meteorolog. Narodil se v Náchodě 10. srpna 1746, tedy před 270 lety. Nebyl první, kdo začal měřit meteorologické údaje, ale byl první, kdo tomu dal systematický ráz (od 1. ledna 1775).
Tak dlouhou řadou měření se samozřejmě chlubíme. Ale má své limity. Když začínala, Praha ještě ani nebyla plně vydlážděná, natož aby ji protkávaly energetické sítě a zahlcovala auta. Přesto si už Antonín Strnad uvědomil vliv toho, čemu se dnes říká „městský tepelný ostrov“. Sám napsal: „Je však naše observatoř umístěna na velmi nízkém místě a obklopena domy především židovskými na severní a východní straně. Ačkoli jsou všechny onde nižší, jest i tak jisté, že kouř opětovaně, i když řidčeji, z tolika set sousedních komínů způsobuje změnu na teplotě.“
Ano, klementinská čísla je nutné sledovat v kontextu. Největší mrazy Praha na- měřila v zimě 1785 (1. března -27,6 °C). Ale spíš než „globální ochlazování“se na nich podepsal vliv extrémní sopečné činnosti na Islandu. Podepsal se i na ničivé povodni z roku 1784, jejíž široké důsledky vzápětí vedly i ke spojení pražských měst a vzniku magistrátu. Takže tento rekord bychom mohli z klementinského srovnávání vyřadit.
Tak jako USA měly před 240 lety své „otce zakladatele“, i my jsme tehdy měli „otce zakladatele“klementinské řady. Antonín Strnad nebyl první, kdo začal měřit meteorologické údaje, ale byl první, kdo tomu dal systematický ráz.
Oprázdninách se často nadává na televizi, že jen opakuje staré filmy. Ale ty mají své kouzlo i společensko-historického rázu.
Patří sem scéna z westernu Tenkrát na Západě. „To jsou stovky tisíců dolarů, tisíce tisíců,“uvažuje o zisku Cheyenne v podání Jasona Robardse. – „Tomu se říká miliony,“odpoví suše Harmonika v podání Charlese Bronsona. Ano, byly doby, kdy se lidé teprve učili počítat v milionech. Což připomíná, že dnes je tomu 170 let, co prezident Polk podepsal zákon o založení Smithsonovského institutu. Tato „matka všeho amerického vědění a muzejnictví“(pro nás atraktivní i tím, že jako federální instituce nevybírá vstupné) vzešla z odkázané částky ve výši 500 000 dolarů. Za to by dnes lecjaká celebrita ani nepodepsala smlouvu pro televizi.
Anebo film Francouzská spojka, scéna u přepážky na letišti: „Zpáteční letenku do Washingtonu.“– „Platíte hotově, nebo kartou?“– „Hotově.“– „54 dolary.“To je celé. Cože, tak snadno, bez kontrol a úřední buzerace, šlo pořídit letenku a odbavit se? Dnes to působí jako sci-fi, ale v roce 1971 to byla realita.