Erdogan a Putin: spojenectví odvržených
„Přítel Vladimir“. Tak hovoří turecký prezident Erdogan o ruském protějšku Putinovi osm měsíců poté, co nechal sestřelit ruské letadlo. Jejich včerejší petrohradská schůzka měla ukázat, že všechny staré křivdy už jsou zapomenuty.
PETROHRAD/PRAHA „Ještě jednou vám děkuji za možnost setkat se s vámi. Ve skutečnosti jsme plánovali, jak si jistě pamatujete, že se setkáme na velké dvacítce. Ale jak je vám známo, kvůli tomu, co se stalo, jsme museli maličko pozměnit plány.“Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se v petrohradském Konstantinovském paláci přivítal s ruským lídrem Vladimirem Putinem stiskem ruky a těmito slovy. Byla pronesena tak, že bylo každému jasné – turecký vládce se „láme v pase“a ten, kdo na včerejší petrohradské schůzce prezidentů diktoval, nebyl rozhodně on.
Oba prezidenti se včera sešli poprvé od listopadu 2015, kdy Turci nad syrsko-tureckou hranicí sestřelili ruský bombardér Su-24. Smrt ruského pilota a drzost, se kterou si v očích Ruska Ankara osobuje právo útočit na ruské letectvo, prezidenta Putina tehdy vyvedla z obvyklého klidu. Rusko-turecké vztahy se dostaly pod bod mrazu, veškeré kontrakty, projekty i styky byly pozastaveny, turistický ruch byl ochromen a pohyb zboží ustal zcela.
Včera bylo osmiměsíční nepřátelství ukončeno. Jak zdůraznily ruské sdělovací prostředky, přímá omluva za sestřelené letadlo z úst Erdogana nezazněla, dokonce o události nepadla jediná zmínka, ale jeho chování absenci slova „promiňte“Putinovi vynahradilo.
Ten navíc Erdoganovi poměrně netaktně připomněl, komu vděčí za svůj život – byla to ruská roz- vědka, která tureckou upozornila na přípravu vojenského převratu a útoku na samotnou hlavu státu. „Vím, že jsem byl jedním z prvních, kdo vám zatelefonovali po pokusu o puč. My jsme proti jakýmkoliv protiústavním činům,“řekl Putin a slíbil, že nyní bude postupně rušit embargo, které uvalil na turecké zboží a služby po sestřelení letadla.
Ankara na ruské straně
Z prohlášení na tiskové konferenci se novináři mnoho nedozvěděli. Kuloáry ale byly plné „zásadních dohod“. Jak uvedl znalec regionu, ruský novinář a komentátor Maxim Ševčenko: „Pokud si někdomyslí, že se bavili o Asadovi, mýlí se… Mluvili o důležitějších věcech, například o rozšíře- né stálé vojenské přítomnosti Ruska v této oblasti a o rostoucím vlivu Moskvy v regionu.“
Podle Ševčenka bez podpory Turecka nemá Rusko šanci zůstat dlouhodobě významným hráčem na Blízkém a Středním východě. I proto byl nejspíš včera v Petrohradě zpečetěn Putinův plán vytvořit osu Teherán–Ankara–Moskva, který ruský prezident předjednal v pondělí v Baku s lídry Íránu a Ázerbájdžánu. V Petrohradě dohodu stvrdil stisk ruky Putina a Erdogana.
Írán a Turecko má nyní Putin na své straně a získává tak významné body v soupeření se Severoatlantickou aliancí (NATO). Spojenectví vojensko-ekonomického charakteru tří významných států má v každém případě velký strategický význam, a to i proto, že Turecko je členskou zemí NATO. Nejde jen o vojenskou spolupráci a společný postup při řešení syrského konfliktu, popřípadě boje s terorismem. Hlavní společný zájem je ekonomicko-obchodní. Cesty k bohatým spotřebitelům ruských energií vedou i přes Turecko. V současné situaci si Rusko nemůže dovolit vytvářet si další nepřátele. Naopak, potřebuje Turecko, aby zmírnilo svou izolaci – veškerý tranzit z Ruska na Západ je nyní kontrolován zeměmi, které nejsou Kremlu nakloněny. Turecko je pro Rusko doslova vraty do Evropy.
I pro Turecko je spojenectví s Ruskem důležité. Ankara je přesvědčena, že bez pomoci Ruska a Íránu válku v Sýrii nelze ukončit. Navíc vztahy Turecka s EU a USA se neustále zhoršují, a proto je třeba prohloubit přátelství s Moskvou. Ostatně obě země jsou v tomto smyslu na jedné lodi, neboť Západ je ostře kritizuje a srovnává autokratické režimy Erdogana a Putina.
Jestliže těsně před cestou do Petrohradu Erdogan v rozhovoru pro ruskou státní agenturu TASS mluvil o Putinovi jako o „příteli Vladimirovi“, včera už hovořil o „svém drahém příteli“. „On a já,“řekl doslova, „jsme dnes odhalili naprostou shodu ve svých postojích a musíme využít společného potenciálu ve jménu stability v oblasti.“
Velkým tématem se stal odložený projekt plynovodu South Stream. Ekonomové nyní soudí, že první větev plynovodu může být dokončena už v roce 2019.
Poznámku k tématu čtěte na straně 10