Výlet k reaktoru smrti za 350 eur
Černobylská jaderná elektrárna se stává nejznámější ukrajinskou turistickou atrakcí
Řada lidí na celém světě neví, že na Ukrajině byl strašný hladomor, že přišla o Krym, ale skoro každý zná firemní značku – Černobyl. Tuto východoevropskou zemi nejvíc proslavila katastrofa. „Tak prosím vás, tady vyplníte číslo bot. Pane, vy tam vzadu, nemusíte si brát roušku, to není třeba. Nic nehrozí, když budete dbát mých pokynů.“Průvod- ce uklidňuje skupinu turistů a novinářů, že za celý den, který stráví v bezprostřední blízkosti 4. reaktoru černobylské elektrárny, tedy spíše toho, co z něj po explozi 26. dubna 1986 zbylo, nebudou vystaveni radioaktivnímu záření větších hodnot, než jaké člověk vstřebá během dvouhodinového letu ve výšce deset tisíc metrů. Číslo bot potřebuje vědět prý jen pro případ zcela výjimečné situace, která za řadu let, co tu provází, ještě nenastala. „To byste museli šlápnout opravdu do…“zamyslí se, ale větu nedokončí.
Autobus přibližuje návštěvníky z různých zemí k červenobílé závoře oddělující čistý svět od radioaktivní zóny. Málokoho před 30 lety napadlo, že z obrovského území kolem zamořených trosek bude jednou jedna z největších turistických atrakcí na Ukrajině.
Dostaneme každý svůj dozimetr?
„Pane vedoucí,“zvolá muž vybavený rouškou rusky s anglickým přízvukem. „Dostaneme každý dozimetr? Jak přesné vaše přístroje jsou? Nebyly náhodou vyrobeny v Číně?“
„Když se bojíš, měl jsi zůstat sedět doma,“utrhne se na něj ukrajinsky mladá žena v sandálech. Pak se zamyslí a vytáhne z batůžku ponožky.
Turisté zpravidla nechtějí slyšet, že jim nic nehrozí a že výlet je stejně bezpečný, jako procházka po zoo. Pocit ohrožení, touha po dobrodružství, potřeba spatřit až magicky vyhlížející koncentrované lidské neštěstí a snaha zažít něco zcela výjimečného je také důvodem, proč zaplatili stovky eur.
„Tak a do trávy, přátelé, ne. Ani do lesa. Ať vás ani nenapadne brát si domů ze zóny nějaké suvenýry,“velí průvodce. Pokračování na straně 6 Úhel pohledu strana 11