Damková - růže, která zvadla
opustila post šéfky českých fotbalových rozhodčích. Co bude dál?
PRAHA Silně kritizovaná Dagmar Damková, ta někdejší růže mezi trny, jak ji kdysi pohladil písničkář Jaromír Nohavica, už nešéfuje českým fotbalovým rozhodčím. „Hned mám hezčí den,“řekl slavný fotbalista Ladislav Vízek, jenž patřil k jejím velkým kritikům, kvůli čemuž čelí od Damkové žalobě.
Měl by se český fotbal radovat jako Vízek a drtivá většina laické veřejnosti? Nebo může být pod Miroslavem Tulingerem, doteď místopředsedou nejsledovanější fotbalové komise, ještě hůř?
Rozhodčí budou mít peklo
Damková tvrdí, že chce udělat další profesní krok: je členkou komise rozhodčích evropské asociace UEFA, měla by začít pracovat i v řídicích orgánech na mezinárodní federaci FIFA. Tam by zdaleka nebyla tak na očích jako doma.
Být šéfem rozhodčích, to v Česku bývá skoro za trest. A zvlášť když máte za zády (a doma) Romana Berbra. Místopředseda Fotbalové asociace (a Damkové životní partner) má pověst mocného a všehoschopného muže, který rozhodčí kastuje a využívá je, jak potřebuje. „Pokud měl Berbr dosud nutkání, aby svou Dášu alespoň trochu chránil, což se mu nepodařilo, teď bude mít úplně volné ruce. Rozhodčí budou mít peklo,“říká člověk, který se detailně orientuje ve světě rozhodčích. „Tulinger je sice Berbrův kůň, ale Roman nebude mít jediný důvod, aby ho chránil. Půjde si za svým hlava nehlava. Tulingera je mi až líto. Berbr mohl všechno, teď bude ještě větší zvíře.“
LN s prosbou o rozhovor oslovily několik lidí z fotbalového prostředí, ale žádný nechtěl hovořit pod svým jménem. Bojí se Berbrovy msty. O jeho mafiánských praktikách loni promluvili někteří rozhodčí a funkcionáři otevřeně. Veřejnost je ocenila za odvahu, Berbr s Damkovou jim rozeslali žaloby.
I tím Damková očernila vlastní pověst, která však dřív bývala velmi dobrá. Někdejší ligová fotbalistka začala pískat, což byl v mužském sportu docela unikát. V říjnu 2003 měla premiéru a hned dala omylem žlutou kartu jinému fotbalistovi. Hráči k ní přesto byli galantní, kolegové ji respektovali. Zároveň však nešlo přehlédnout, že dělá chyby.
Měla báječnou image usměvavé ženy, i vyhlášení divočáci před ní zkrotli. Ač byla v pomalejším ženském fotbale špičkou a pískala olympijské finále, na muže tolik nestačila. Nakonec se zastavila na 45 ligových zápasech. Nebýt ale Berbra, těžko by se dostala tak vysoko.
Když v roce 2011 končila rozhodcovskou kariéru, vyhazovali ji kolegové do vzduchu, bylo to dojemné loučení. Nastoupila do komise rozhodčích UEFA a po nečekaném převratu nahradila na pozici šéfa českých arbitrů Luďka Macelu. Začínala s výborným kreditem. Měla být spasitelkou, čističkou.
Nadšená atmosféra však brzy opadla, po nástupu Berbra se pro veřejnost stala společnicí ďábla. Sama si nikdy nepřiznala, že Berbr byl faktickým vládcem jejího úřadu.
Direktivní příkazy jí nešly
Podle svědectví bývalých sudích se s vědomím velké síly v zádech snažila vydávat direktivní příkazy, neměla však přirozený respekt. V létě 2014 ji člen výkonného výboru Vlastimír Hrubčík vyzval k rezignaci s tím, že svou práci nezvládá. Berbr pak vyslal drsnou reakci přes deník Sport: „Ten to může dotáhnout leda k sebevraždě.“
Téměř po dvou letech se kritici dočkali. Damková odešla za prominentní prací mezi nejmocnější funkcionáře světa: bude mít víc peněz, bude mít klid, pravděpodobně má před sebou ve 41 letech velmi zajímavou kariéru.
Doma čelila extrémnímu tlaku, také proto se dřív usměvavá dáma stáhla a přestala komunikovat s médii. Její rozhodnutí skončit však není příliš překvapivé.
Už dřív ho kvůli stresu naznačil sám Berbr, teď se přidalo rozhodnutí o odtržení ligy od asociace. Kluby si budou nově řídit soutěž samy – ač rozhodčí zůstanou podle předpisů v područí asociace, byla velká poptávka po změně jejich velení. Nikdo to sice neřekne naplno, ale odchod Damkové byl součástí složitě se rodící dohody mezi asociací, jejíž zájmy tvrdě hájil Berbr, a ligou, která se chtěla odtrhnout.
V překladu to znamená asi tohle: Berbr s Damkovou souhlasili s „kapitulací“výměnou za to, že fotbalový boss Miroslav Pelta pomůže Damkové sehnat ještě lepší pozici. Povedlo se. Všichni jsou spokojení. Zloba veřejnosti na chvíli utichne. Rozhodčí do konce soutěže povede Tulinger, ale už dávno se hledá nová tvář. Že by on zůstal na delší úsek, je téměř vyloučené. Tulinger je totiž v zákulisí braný jako „Berbrův člověk“, čemuž se logicky brání.
Džungle s tygrem Romanem
Zatímco konec Damkové nešokoval, jeho načasování trochu ano. Čekalo se, že dotáhne sezonu. Možná k rychlejšímu průběhu přispěly i rodinné trable. Bulvár zajímá Berbrův vztah k Nikol Müllerové z marketingové agentury STES, která spadá pod asociaci. I to mohlo Damkovou přimět k rychlejší změně prostředí.
S ní či bez ní, post šéfa sudích bude nadále extrémně sledovaný. Třeba proto, že v přespříští sezoně český mistr může teoreticky postoupit přímo do Ligy mistrů, což znamená jistotu 330 milionů korun!
Rozhodčí můžou hon za pokladem zásadně ovlivnit. Vsaďte se, že Berbr bude chtít být u toho jako ten, kdo znovu tahá za nejdůležitější nitky. „To bude džungle, ve které bude vládnout tygr Roman,“zní v kuloárech.
Damková však zcela nekončí, zůstává členkou komise. To se nemění. Jedna věc se však změnila – už neplatí stará Nohavicova slova: „Kdo to dneska píská? To je naše Dáša, růže mezi trny. Naše chrabrá Dáša, růže mezi trny. Neúplatná Dáša, růže mezi trny...“
Je to růže, která zvadla.