Dlužníků s více než deseti exekucemi skokově přibylo

PRAHA Za poslední dva roky o čtvrtinu narostl počet Čechů, na které jsou vedeny více než čtyři exekuce. Počet dluhových hříšníků s více než deseti exekucemi se dokonce zdvojnásobil. Tito chroničtí dlužníci se dostávají do dluhové pasti. „Drtivá většina z nich nemá reálnou šanci se z dluhů dostat. Týká se to zhruba dvou třetin lidí v exekucích, tedy asi půl milionu lidí. K tomu je ale třeba připočíst i jejich rodiny, na které exekuce také dopadá,“říká Daniel Hůle, dluhový poradce společnosti Člověk v tísni. „V současné době pro lidi s mnohočetnými exekucemi opravdu neexistuje efektivní řešení, na oddlužení totiž obvykle nedosáhnou,“konstatuje Vladimír Plášil, viceprezident Exekutorské komory ČR. Do pěti let by totiž museli zaplatit alespoň třicet procent svých závazků, což je pro dlouhodobě nezaměstnané lidi bez jakéhokoliv majetku nereálné.

Situace navíc působí velké ekonomické potíže i exekutorům. „Věřitelé předávají k vymáhání i pohledávky, které nemohou být nikdy vymoženy,“vysvětluje prezidentka komory Pavla Fučíková.

„Nic je to totiž nestojí, a navíc se dluhy během exekučního řízení nepromlčují. Exekutor sám nemůže exekuční řízení zastavit, potřebuje k tomu souhlas věřitele. A ti to zpravidla odmítají, i když je dlužník dlouhodobě nemajetný,“vysvětluje prezidentka komory Pavla Fučíková. Pro věřitele je „zaparkování“pohledávek k exekutorovi nejvýhodnější.

Roli hraje také nastavení daňových zákonů, které věřitele nutí žalovat a vymáhat v exekuci pohledávky, aby mohly být pro odpis z daní označeny jako nedobytné. „Stávající úprava je pro věřitele zjevně demotivující, musejí totiž vést soudní řízení zcela formálně, přitom to pro ně znamená další náklady a pozitivního výsledku se nedočkají,“myslí si advokátka Monika Novotná.

A dodává, že by bylo namístě úpravu odepisování pohledávek uvolnit, aby věřitelé nemuseli zatěžovat soudy a exekutory vymáháním beznadějných pohledávek.

Nevymůžou nic, ale vymáhat musejí

Jenže na exekutorských úřadech se kvůli tomu hromadí kauzy, ze kterých nikdy nebude vymožena ani koruna. Náklady na jejich vedení musejí exekutoři sanovat z úspěšných exekucí, kde náklady hradí dlužník. „Situace je o to paradoxnější, že exekutor nemůže případ nechat být, ale má ze zákona povinnost konat. A tak stále dokola opakuje jednotlivé úkony, aby předešel kárnému postihu za nečinnost,“dodává Fučíková. Exekutor musí dlužníka pravidelně lustrovat a zjišťovat, zda nemá nějaká bankovní konta či jiný majetek. Kontroluje se třeba i katastr nemovitostí. Na jednom spisu, kde se provádějí jen nejzákladnější úkony, úřad „utopí“kolem tisícikoruny ročně. „Obvyklé náklady za vedení spisu činí zhruba 100 korun za měsíc. Tolik musím vynaložit za to, že kauzu vůbec vedu,“odhaduje zdroj LN z jednoho menšího exekutorského úřadu. Náklady ale výrazně narůstají, pokud je třeba posílat poštu či vyjíždět do terénu.

Vedení exekutorů se obává, že více než desetině jejich kolegů hrozí brzký krach. „Přesné číslo úřadů ve vážných ekonomických problé- mech se těžko odhaduje, logicky se tím nikdo nechlubí. Obávám se, že situace může být ještě vážnější,“říká Fučíková. Kladenský exekutor Petr Kučera dokonce odhaduje, že existenční potíže hrozí až polovině úřadů: „Hlavním důvodem je rostoucí počet mnohočetných exekucí, které nepřinášejí žádný příjem. Důsledkem je i výrazný pokles úspěšnosti exekucí.“

Ministerstvo spravedlnosti nyní intenzivně jedná s exekutory, věřiteli i neziskovými organizacemi o řešení nastalé situace. Ministr Robert Pelikán (ANO) chce zakotvit pravidlo, že náklady neúspěšné exekuce musí nést věřitel, který ji tam nezodpovědně poslal. Nikoli tedy exekutor jako dosud, který jen konal své zákonné povinnosti. „Dnes musí dvacet procent úspěšných exekucí zaplatit náklady osmdesáti procent těch neúspěšných,“říká Pelikán.

Resort aktuálně předložil pracovní verzi novely exekučního řádu, kde se mimo jiné navrhuje zavedení soudního poplatku ve výši 300 korun, který by musel každý věřitel zaplatit soudu spolu s podáním exekučního návrhu. Věřitel by dále musel před zahájením exekučního procesu složit zálohu na náklady, které s ní exekutor bude mít. „Zákon vybírání záloh od věřitelů umožňuje už dnes, ale nejsou povinné. V tom je zádrhel, protože věřitelé si vybírají, kterému exekutorovi svou pohledávku svěří, a upřednostňují ty úřady, u nichž zálohu platit nemusejí. Naprostá většina exekutorů si proto zálohy neúčtuje,“vysvětluje Fučíková. „Kdybych požadoval zálohu na náklady exekuce, žádný exekuční návrh by mi prostě nedorazil. Mohu ji požadovat pouze v naprosto oje- dinělých případech, jako je například exekuce vyklizením nemovitosti či bytu nebo odstraněním stavby,“potvrzuje praxi i táborský exekutor Predrag Kohoutek.

I dobré opatření bude možné obcházet

„Povinné zálohy i soudní poplatek jsou krok správným směrem, ale není to samospásné řešení všech problémů ani obecně špatné ekonomické situace soudních exekutorů,“myslí si Fučíková. „Problém mnohočetných exekucí by tato opatření do budoucna vyřešila perfektně. Jde o to, aby si věřitel rozmyslel, zda pohledávku pošle do exekuce, nebo ne,“dodává Daniel Hůle. Petr Kučera se ale obává, aby se povinné zálohy neobcházely: „Řada exekutorů posílá věřitelům zpět část své odměny za úspěšnou exekuci. Nevidím důvod, proč by nešlo takto vracet i zálohu.“

Pelikán také počítá s výrazným snížením exekučního tarifu. „Pokud dostane exekutor zaplaceno za každou exekuci, můžeme náklady exekuce snížit na třetinu až pětinu dnešního stavu,“uvedl ministr.

Proti tomu se ale velmi ostře postavili exekutoři, podle kterých je už nyní exekuční tarif nastaven na hranici ekonomické rentability. Upozorňují především na to, že od roku 2001 se tarif nezvýšil, zatímco výrazně narostly náklady na provoz úřadů, například na mzdy a energie. „O tak drastickém snížení nemůže být ani řeč. Vedlo by totiž k hromadnému krachu úřadů a destabilizaci celého systému vymáhání práva. Zálohy a poplatky by se týkaly nových exekucí, proto je mi například záhadou, kdo zaplatí náklady milionů aktuálně běžících bezvýsledných exekucí,“říká Pavla Fučíková.