Nová vláda, staré problémy
V říjnových parlamentních volbách pravda a láska vyhrály nad lží a nenávistí. Jenom to pořád nějak není vidět. Fialova vláda dělá stejné nebo podobné chyby jako ta Babišova.
Kdo projížděl podzimní českou krajinou, nemohl minout obrovské billboardy s tučně vysázenými písmeny: ZMĚNA. Už na první, marketingový pohled bylo zřejmé, že volby 2021 se stanou zásadním historickým přelomem v dějinách naší země – jako roky 1918 či 1989. Také nyní se totiž nehraje o nic jiného než o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Síly Dobra, sešikované především kolem koalice SPOLU a koalice Pirátů a Starostů, se v nich utkají se ztělesněním všeho Zla, zosobněným Andrejem Babišem.
Skoro to vypadalo (a tak to také ve správné předvolební kampani má být), že Babiš a vláda jeho nohsledů jsou odpovědni za veškeré hrůzy a neštěstí, které svět a Českou republiku zvláště postihly. Covidová krize, dramatický růst cen energií, inflace, veřejné rozpočty a možná ještě mnohem víc.
Ne že by odcházející vláda Andreje Babiše byla bez chyby, ne že by si nezasloužila důkladnou kritiku svého působení. Namátkou: chybějící výstavba veřejných bytů a řešení bytové otázky, nešťastný stavební zákon, chaos a nekoncepčnost v boji s covidem, naprostá rezignace na zlepšení telekomunikační infrastruktury a příchod čtvrtého operátora, despekt k financování vysokých škol, kde jsou platy často nižší než na školách základních a středních, atd. atd.
Seznam jejích neúspěchů by byl opravdu dlouhý, včetně mediálně nejvděčnějšího tématu – propojení byznysu pana expremiéra se státními a evropskými dotacemi a obchody. Problém předvolební kampaně ale byl v tom, že konkrétní argumenty proti Babišově vládě zcela nebo téměř zcela překrylo již zmiňované vylíčení voleb jako boje Dobra a Zla, ne konkrétních programů či idejí.
Kde jsou ti andělé?
Dalším problémem se stalo samo slovo ZMĚNA. Znělo krásně, optimisticky a mobilizovalo příznivce budoucí vlády. Zároveň symbolizovalo právě onu proměnu, kdy mezi včerejškem a zítřkem stojí nenáviděná zeď, střežená ještě více nenáviděným černokněžníkem. Stačí ho odstranit, zeď padne a přijde ZMĚNA, nastane ráj. Co přesně to slovo v praxi znamená a jak konkrétně má ona změna vypadat, jsme se ale nedozvěděli.
První týdny nové vlády navíc ukázaly, že jenom marketingový slogan ZMĚNA nestačí. A i když je Zlo poraženo, koronavirus a s ním ani inflace či rostoucí ceny energií nezmizí. Slůvko ZMĚNA evokovalo, že namísto zlého čaroděje nastoupí do vlády bytosti andělské, proevropské, nezatížené korupcí ani dalšími neduhy, lidé vzdělaní, morálně ctnostní – zkrátka ztělesnění Dobra.
Bohužel zázrak se kupodivu nekonal – řada oslovených politiků v této dokonalé vládě nepochopitelně odmítla být. A i ti, kteří byli původně horkými kandidáty na ministerské posty – jako Věslav Michalík – byli záhy odejiti. Vaz mu mimo jiné srazily tajemné fondy z daňového ráje na Kypru i fakt, že spoluvlastní hned dvě solární elektrárny, jejichž ziskovost by jako ministr průmyslu mohl ovlivňovat. Ale možná měl jenom smůlu. Pavel Blažek coby novopečený ministr spravedlnosti také bude ovlivňovat pravidla hry pro exekuce bez ohledu na to, že se tím rovněž dostává do střetu zájmů – bude tím totiž regulovat podnikání své manželky, jež je shodou náhod exekutorka.
Navíc vyšlo najevo, že minimálně pět ministrů nové vlády neumí řídit jednání v angličtině. To by vadilo i normálně, tváří v tvář blížícímu se českému předsednictví EU je to ale více než politováníhodné. Člověka by třeba mohlo napadnout, když se ani za osm let v opozici nenaučili anglicky, jak je to s jejich odborným renomé a manažerskými schopnostmi. Problémy se navíc objevují i kolem financování nových vládních stran – například na konto Starostů přicházejí se železnou pravidelností statisícové částky od řady firem, často s neprůhlednou vlastnickou strukturou, či s týmiž majiteli. Podezíravce by vzhledem k těmto okolnostem mohla napadnout otázka: co za to?
Nová vládnoucí garnitura dokonce troskotá i při prosazování svého klíčového bodu – sanace státního rozpočtu. Zatím se číslo ustálilo na 77 miliardách, které chce vláda v letošním rozpočtu uspořit proti původnímu návrhu Aleny Schillerové. Jenže… Hned po nástupu vlády se začaly valit další požadavky – tu stamiliony na naše evropské předsednictví, tu 50 milionů na nové úředníky pro nová ministerstva.
Několik miliard bude vydáno na dávky řešící následky zvýšení cen energií a minimálně 12 miliard navíc musí vyplatit v polovině roku důchodcům, protože se inflace s největší pravděpodobností přehoupne přes 5 %. Kde vláda bude škrtat a přitom nezvedat daně, je záhadou. Ale možná se i tady stane změna. Tentokrát ta skutečná, realistická.
Nová vláda totiž musí co nejdříve přijít na to, že doba slibů, tedy předvolební kampaň, už skončila a je načase přiznat barvu a chovat se dle skutečnosti. Druhý poznatek je určen nám, voličům. Boj Dobra a Zla se neodehrává v oblasti politiky. Tam proti sobě bojují různé zájmy, skupinové i individuální. Jde přitom o moc a o peníze. Politici jsou bytosti z masa a krve, zatížené stejnými hříchy jako běžní občané, spíše ve větší míře.
I tato vláda tedy bude dělat kopance a chyby – viz pravidelné zmatky ohledně řešení covidové krize, i tady se vyskytnou různá podezření na propojení politiky a byznysu. I zde se objeví korupce, nepotismus a zametání problémů pod koberec. Budeme tedy vládě přát, aby její vládnutí provázelo co nejméně chyb, selhání a podezření z nekalého chování – a to je asi maximum možného.
Boj mezi Dobrem a Zlem se neodehrává v oblasti politiky. Tam proti sobě bojují jenom různé zájmy.