Tenistka Krejčíková postoupila do čtvrtfinále Roland Garros
Legendární Jan Kodeš chce vidět Barboru Krejčíkovou ve finále
Před padesáti lety sveřepý tenisový bojovník Jan Kodeš obhájil trofej na Roland Garros. Na antuce jemné jako mouka zdolal v bitvě o titul rumunského rivala Nastaseho.
Ve středu se s manželkou a dcerou na pozvání pořadatelů vydává do Paříže, aby oslavil úžasné výročí svého triumfu.
A v sobotu by v ženském finále na vyšňořeném Chatrierově stadionu rád viděl krajanku.
„Často přijedu a Češi už jsou pryč. Moc bych Báře přál, aby jí to vyšlo,“řekl MF DNES po pondělním vítězství Krejčíkové nad Američankou Stephensovou.
V rozhovoru varoval, že není radno pětadvacetiletou Češku přechválit. Jako správný veterán ví, že postupem do čtvrtfinále turnaj nekončí.
Jinak ovšem Krejčíkovou vytrvale velebil. Její projev se mu zamlouvá z mnoha důvodů.
Nejvíc se mu líbí, že na dvorci předvádí umění i chytrost, které do značné míry načerpala ve čtyřhře, v níž léta náleží ke světové elitě.
„Spolehlivě podává, výborně returnuje. Dobře řeší různé situace. Vycítí, kdy má vyrazit na síť. Ovládá voleje. Dovede překvapit kraťasem,“sype ze sebe Kodeš.
Opakuje, co sám slyšel mnohokrát. Totiž, že není správné se vyhýbat deblu. Že se v něm tenista lecčemu naučí.
„Pak přišla doba, kdy všichni začali ohrnovat nos: Nééé, to bych se unavil a musel bych čekat na kurtech... Jenže tenhle přístup je úplně špatný. Pak hráči neumějí volej, neumějí smeč.“
Krejčíková má dva grandslamové poháry ze čtyřhry a tři z mixu. V singlu se ovšem do Top 100 protlačila až loni na podzim.
„No a? Prostě přichází do nejlepších let. Potřebovala dozrát, hlavně psychicky. Musela si všechno v hlavě srovnat,“míní Kodeš.
Krejčíkovou ostatně včera ráno před utkáním přepadl mohutný nával stresu a tísně. Zamkla se v místnosti fyzioterapeutů, brečela a dlouho hledala odvahu nastoupit.
Našla ji a následně Stephensovou vyškolila podobně jako ve třetím kole Ukrajinku Svitolinovou.
„Je vidět, že si buduje sebedůvěru. Poráží silné holky. Nakopl ji titul ze Štrasburku,“připomněl Kodeš předchozí turnaj.
A vrací se ještě o týden dál do minulosti, kdy Krejčíková jen těsně podlehla vynikající antukářce Šwiatekové.
„V Římě na ni měla mečboly, mohla ji porazit. Škoda! To bylo neštěstí!“lituje promarněné šance.
Zároveň však vidí novou příležitost v Paříži. Věří, že Krejčíková ve středu zdolá další Američanku Gauffovou a v semifinále znovu narazí na báječnou Šwiatekovou.
„Mohla by si to s Polkou zase rozdat a tentokrát jí porážku vrátit,“přemítá jako odborník a fanoušek v jedné osobě. „Byla by to bomba.“
Své přání opírá o dobrou fyzičku Krejčíkové. O její plynulý pohyb, díky němuž se vyhýbá zraněním. O schopnost udržet míč ve výměně a zbytečně nekazit. O chytrost, s níž rozdává balony z jednoho koutu do druhého nebo do protiběhu. „Antuka jí sedí,“tvrdí. Zatímco Stephensová po vyřazení dvou Karolín – Plíškové a Muchové – působila proti Krejčíkové poněkud bezradně, od dravé hvězdičky Gauffové se dá čekat zuřivý odpor.
Kodeš ovšem o současnou českou senzaci nemá strach.
„Z deblu zná Bára velké stadiony, nepodělá se z nich ani z většího množství diváků.“
Ať v Paříži dopadne jakkoliv, předpovídá jí úspěšnou budoucnost. Nepovažuje ji za kometu, jež se zčistajasna zjeví a zase záhy zmizí.
„Žádný záblesk, žádný záchvěv,“soudí. „Sláva s ní nezamává. Je skromná prima holka. Útočí zezadu. Postupně se dotahuje na špičkovou úroveň.“
„Podle mě bude dál zlobit i ty nejlepší hráčky. Nevím, jak si povede třeba na trávě, ale současné tažení na Roland Garros má podložené řadou výher. Líbí se mi její příběh. Všechno si vydřela. Ukázala, že zdaleka nezáleží jenom na talentu.“