Hejma: Slavím už od Vánoc
K sedmdesátým narozeninám si zpěvák a textař Ondřej Hejma, frontman kapely Žlutý pes, nadělil sólovou desku Dáreček. Je plná pozitivní energie po hudební stránce a typicky „hejmovských“hříček v textech.
Své psaní textů charakterizuje Ondřej Hejma slovy, která si vypůjčil od kolegy: „Ivan Hlas mě nazval básníkem všedního dne. Myslel to asi ironicky, ale podle mě to sedí.“
Je album „dárečkem“k narozeninám vám i vašim fanouškům?
Já to album zcela sobecky beru jako dáreček pro sebe. Od všech těch, kteří ho se mnou natočili, přestože vůbec nemuseli. Mám z něj obrovskou radost. A teď ho předávám dál, všem těm, kdo mají rádi hudbu z dob, kdy svět byl ještě normální. Jsem rád, že jsme to stihli.
Hodláte nějak bujaře oslavovat?
Popravdě řečeno, já asi tak od Vánoc oslavuju každý den, už měsíc v kuse, každý den najdu něco, co jsem ještě nezažil. Vůbec netuším, kdy se to zastaví, ale doufám, že to ještě chvíli vydrží. V tomhle šíleném lockdownu, kdy se nic nesmí, budou narozeniny v kruhu rodinném a křest s kapelou. Co víc si můžu přát?
Z desky Dáreček na mě dýchá pohoda, klid a uvolněná atmosféra. V jakém tělesném a duševním rozpoložení jste ji tvořil a nahrával?
To album jsem dával dohromady asi pět let. V průběhu příprav se situace mnohokrát měnila, někdy i zásadně, byla období euforií i naprostého zmaru. O tělesném či duševním stavu ani nemluvě. Ale máte pravdu, ve výsledku je to pohodové a uvolněné. Je to snad zázrak.
Kdo vám pomáhal s tvorbou písniček?
Hledal jsem parťáky na nové věci a vůbec jsem netušil, kdo a jak se na nich bude podílet. Nakonec se to sešlo: Nick the Hippie (přezdívka písničkáře Jiřího Trpáka – pozn.red.) má na albu dvě písničky, Katka Pelíšková (kytaristka Žlutého psa a také kapely Gaia Messiah – pozn. red.) jednu, já dvě, pak tam jsou coververze, a jednu má Honza Ponocný jako bonus. Texty jsou většinou moje, ale ne všechny. Taková skupinová tvorba.
Rád bych se zastavil u písničky Bytosti, která je vyloženě pozitivní. Chtěl jste přinést trochu optimismu do silně pesimistických časů?
Ta je zrovna celá Nickova. Něco takového bych já nikdy nenapsal, ale moc rád jsem si ji zazpíval. Je tak nádherně jednoduchá a pozitivní, a přitom uvěřitelná. Možná je to taky proto, že všechny skladby na tomhle albu vznikly ještě před špatnými časy. I když jenom o kousek.
Kromě autorských věcí jsou na desce dvě coververze, Bob Dylan a John Prine. Podle čeho jste je vybíral. Bob Dylan je asi jasný, ale přiznám se, že se jménem John Prine jsem se dosud nesetkal.
Prineova píseň se v originále jmenuje Angel from Montgomery a je to americká klasika. Taky jsem o ní neměl ani tušení, ale náhodně jsem na ni narazil v interpretaci Susan Tedeschi, otextoval ji a zpívám ji už pár let. John Prine letos zemřel a hned potom jsem se dozvěděl, že to byl Dylanův nejoblíbenější písničkář. Slepou uličkou je padesát pět let stará Dylanova Desolation Row, napsaná pod silným vlivem LSD. Nikdo se Mistra dodnes neodvažuje zeptat, co to či ono znamená. Doufám, že se mě na můj překlad taky nikdo nebude ptát.
Jak se vám mimochodem líbí poslední Dylanovo album?
O Ray Charlesovi se kdysi říkalo, že by ho člověk rád poslouchal, i kdyby místo textu zpíval telefonní seznam. O Dylanovi to platí taky, s tím rozdílem, že on si ten text napíše sám.
Typické jsou na albu vaše texty, hejmovské příběhy, slovní hříčky, narážky na staré filmy, popkulturu. Jakým způsobem píšete? Co nebo kdo je vám největší inspirací?
Největší inspirací je pro mě právě ta dřevní americká muzika, které se cítím být služebníkem, ať už v tom či onom smyslu. Ivan Hlas, jehož úžasnou Finanční tíseň na albu hrajeme se Žlutým psem, mě kdysi nazval básníkem absolutně všedního dne. Možná v tom byla nějaká ironie, ale já si i po letech myslím, že to celkem sedí.
Jak to momentálně vypadá se Žlutým psem? Je na obzoru nové album či jiné aktivity, které by bylo dobré zmínit?
Žlutý pes je připraven vyrazit do akce v nejbližším možném termínu. Stejně jako všichni ostatní. Už aby to bylo.