Turisté zavlekli do Česka nenápadný exotický plevel
Po světě cestují i rostliny. A vypadají zcela nenápadné. Ve spáře v dlažbě může růst i „pozdrav od protinožčů“.
Města jsou často považována za místa, kde má člověk přírodu dokonale pod kontrolou. Jenže botanici vědí své. Kvůli cestování se sem totiž neustále dostávají rostlinní vetřelci z celého světa. Putují přichyceni na botách, na oblečení, na automobilech… A tak třeba v Praze běžně roste nenápadný plevel původem třeba až z Austrálie.
Na ulicích neustále probíhá boj o místo mezi původní druhy a těmi novými. „Sledujeme tady malý pokus o invazi,“říká botanik Jiří Sádlo z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd a ukazuje na malé rostliny, které se vinou ve spárách mezi dlažebními kostkami na pražském Betlémském náměstí. Je to kýlnatka čtyřlistá, drobný plevel, který se sem nastěhoval ze Středomoří. Badatelé dosud nevěděli, že roste i v Praze.
„V České přírodě je třetina druhů, které jsou nepůvodní. A většina nepůvodních druhů jsou přitom nováčci, kteří se objeví jen v malé populaci,“vysvětluje botanik Sádlo. Jde o rostliny, které se na našem území na nějakou dobu uchytí, ale nedokážou se zde dlouhodobě udržet. Jejich místo pak rychle zaujme další průzkumník. Kýlnatka je tak podle Sádla pouze jedním z kamínků do složité mozaiky.
Právě města, která jsou centry obchodu a zábavy, se stávají první nárazníkovou zónou, kde se nové druhy objevují, a botanici je proto pečlivě hlídají. I když městské rostliny často unikají pozornosti místních obyvatel, jejich pestrost je obrovská. „Třeba tady je asi jenom pět druhů,“ukazuje botanik náhodný úsek dlažby, který má zhruba jeden metr čtvereční a běžně po něm jezdí automobily. „Když ale zajdeme za roh, tam třeba může růst něco úplně jiného. Stačí, aby při předlažďování dovezli dělníci na místo zeminu z nějakého jiného staveniště a celá plevelová vegetace se jednoduše dostane na nová místa.“
Některé druhy přicházejí z opravdu velké dálky, jako třeba merlík trpasličí, který je původem z Austrálie a který se u nás začal ve velkém šířit v sedmdesátých letech.
„První jedinci se k nám dostali někdy okolo roku 1890, neví se, jestli sem přicestovali z okolních evropských států, nebo přímo z Austrálie. Merlík trpasličí se ale u nás určitě objevil v jako jedné z prvních evropských zemí. Dnes ho najdete v celé Praze,“popisuje Jiří Sádlo.
Riziko jsou zahradní centra
I když je šíření druhů mnohem intenzivnější, než bývalo v minulosti, zdaleka nejde o novinku. Kdykoliv v historii lidé někam cestovali, přinášeli s sebou také nejrůznější semena, ať už vědomě, nebo nevědomě. Dlouhá historie starého kontinentu, kde se kříží civilizace už tisíce let, se dnes jeví jako výhoda.
„Česká krajina je díky tomu velmi odolná, invaze přijme, ale většinou jim neumožní, aby tady způsobily nějaké zásadní problémy,“vysvětluje Sádlo. Třeba v Austrálii nebo Kanadě je ale situace úplně jiná. Krajina tam na nové druhy není zvyklá a místní úřady jsou proto velmi opatrné. Turista to pozná hlavně při detailních kontrolách a občas musí přetrpět i prohlídku a dezinfekci podrážek bot, aby na nich nebyli přichycení „černí pasažéři“. U nás se odborníci obávají hlavně zahradních center.
„Daleko rizikovější jsou květiny pěstované pro okrasu, tedy ty, které jsme si sem sami vědomě přivezli, vycvičili, zapěstovali a pak vyhodili,“říká botanik Sádlo. Typickým příkladem je třeba neoblíbený bolševník. Společně s ambrozií jde o jediný druh, který by odborníci z české přírody nejraději vytlačili úplně. Bolševník je žahavý, ambrozie má zase agresivní pyl, který vadí alergikům.
Ostatní nepůvodní druhy sice do naší přírody úplně nepatří, hubit je ve velkém ale podle Sádla také není nutné. Pokud se s nimi naučíme hospodařit, nepředstavují pro ekosystém nebezpečí. Důležitá je hlavně obezřetnost. Příkladem může být třeba netýkavka žláznatá, která u nás roste asi sto let podél řek, ale teprve v posledním desetiletí začala škodit při zalesňování pasek.