Do roka budou kina zase plná
Belgický EY Podnikatel roku postavil na nohy síť multikin. Netflixu & spol. se nebojí.
Kinosály po celém světě dostaly od koronaviru přímý zásah. První diváci už teď do křesel před promítacími plátny usedají, přibývá jich však málo. „Lidé se vrátí, jen nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Někteří mohou čekat, až se objeví vakcína nebo léčba covidu-19. Očekávám, že to bude trvat rok, než se dostaneme na čísla návštěvnosti před pandemií,“říká Eddy Duquenne, šéf skupiny Kinepolis.
Sedmapadesátiletý Belgičan vede skupinu, která provozuje síť 111 multikin v devíti zemích – kromě Evropy i v USA a Kanadě. Ve své zemi se stal vítězem soutěže EY Podnikatel roku a reprezentoval ji na světovém finále. Na rozdíl od předchozích let neproběhlo v Monaku, ale na dálku prostřednictvím videokonferencí. Stejně jako rozhovor s MF DNES.
„Jsme na tom z finančního pohledu vcelku dobře, mohli bychom si dovolit být uzavření ještě 15 měsíců. Ale čekáme, že Hollywood brzy nasadí kasovní trháky, to by mohlo přilákat do kin další lidi. Dodržujeme pravidla sociálního odstupu. I přesto je jasné, že řada lidí se bude bát do kin chodit,“říká Duquenne.
Ale zároveň si myslí, že si lidé zvyknou a postupně se budou bát méně. „Covid-19 nám ukázal, jak hodnotné je trávit čas se svými přáteli, s rodinou v baru nebo v kině. Jsme společenské bytosti, musíme sdílet emoce. V náš prospěch by mohlo hrát i to, že spousta lidí bude trávit svou letošní letní dovolenou doma. Takže by to nakonec mohlo dopadnout lépe, než nyní očekáváme,“říká.
Svou roli podle něj bude hrát i makroekonomická situace v jednotlivých zemích, tedy zda lidé nepřestanou za zábavu utrácet. „Na druhou stranu vidíme, že v období krize lidé odkládají spíše ty důležitější, dražší nákupy, jako je nové auto. Ale menší výdaje, třeba právě za lístky do kina, nijak neomezují,“říká Duquenne.
Rychlejšímu obratu může nahrávat i to, že producenti s promítáním v kinech nadále počítají. „Většina studií odložila uvedení svých filmů, uvědomují si význam premiér v kinech. Nemyslím, že ta současná situace změní většinu zvyklostí v našem sektoru,“říká šéf sítě multikin. Kinepolis patří k průkopníkům, v roce 1988 otevřela společnost v Bruselu první megaplex na světě.
Necítí ohrožení ani ze strany Netflixu a dalších streamovacích platforem. „Lidé je během karantény využívali více, začali si je ve větší míře předplácet. Ale to bylo kvůli tomu, že neměli jinou alternativu, museli zůstat doma a nějak zabavit sebe či své děti,“říká.
Z dřívějších průzkumů podle něj plyne, že existuje vazba mezi lidmi, kteří sledují filmy prostřednictvím těchto platforem, a těmi, kteří chodí do kina. Často jsou to titíž lidé, milovníci filmů. „Netflix a spol. jsem nikdy nevnímal jako hrozbu pro kina. Ohrožují mnohem více byznys televizních stanic než provozovatelů kin,“říká Duquenne.
Do čela skupiny nastoupil před dvanácti lety, v roce 2008. Kinepolis tehdy neměl šťastné roky. Jednou z příčin byla nepovedená akvizice v Německu, neexistující střednědobá strategie či odlišný přístup vedení v jednotlivých kinech.
„Začali jsme se více řídit čísly, každé kino dostalo stejnou organizační strukturu. Zároveň jsem chtěl, aby byli zaměstnanci více odpovědní za určité aspekty byznysu. Zavedli jsme motivační bonusy, lidé si mohli ročně přilepšit odměnami až ve výši čtyř měsíčních platů,“říká Belgičan.
Jeho strategie se zaměřila nejen na kontrolu nákladů, cílem bylo také zvednout výnosy na jednoho zákazníka. Přestože kina prodávají méně lístků, mají nyní vyšší tržby. A také zisky. Duquenne během pár let postavil skupinu finančně na nohy a postupně zahájil expanzi do zahraničí. Z 23 kin v roce 2008 narostl jejich počet na aktuálních 111.
Je v nich celkem 1 079 promítacích pláten a téměř 200 tisíc sedaček. Skupina zaměstnává 4 600 lidí.
A v čem se liší provozování kin třeba v Belgii, ve Španělsku či ve Spojených státech? „Podstata byznysu je všude stejná. Jde o optimalizaci, je třeba přemýšlet o tom, jak efektivněji obsloužit stovky zákazníků,“prohlašuje kinomagnát.
Pracuje nyní na konceptu „samoobsluhy“uvnitř multikin, aby urychlil průchod do sálu. Navíc to umožní vystavit více zboží. Lidé si k občerstvení více koupí, více utratí. Důvodem je mimo jiné i to, že lidé, kteří si kupují lístky online, chodí do kina těsně před začátkem filmu, a tato změna tak může trochu přispět ke snížení „stresu“.
Při sestavování programu však jednotné tabulky použít nejde. „V tom je třeba se řídit lokální kulturou, je potřeba naslouchat lokálním týmům. Zvyklosti tady v Evropě jsou v jednotlivých zemích odlišné,“říká.
A co Česko? „Po Česku se aktuálně nedíváme, ale pokud by se tam objevila příležitost, proč ne? Některé firmy se snaží jít jen tam, kde budou jedničkou na trhu. Naše strategie je spíše rozložit naši působnost, jak se říká nedávat vejce do jednoho košíku,“říká.
Má to logiku. Lokální tvorba je často méně stabilní než hollywoodská produkce. Střídají se silné roky se slabými. „Pro firmy našeho typu to není moc dobré, protože pak hodně kolísají tržby. Pro expanzi si proto vybíráme země, které mají stabilní makroekonomický výhled,“uzavírá belgický manažer.