Vietnamci šijí pro Čechy roušky
Vlna solidarity menšiny s většinou. Vietnamci díky zkušenostem z Asie pandemii nepodcenili.
Před potravinami v centru Strakonic je padesátimetrová fronta. Lidé poslušně stojí, nikdo se nehádá ani nenadává, že tu tvrdne už půl hodiny. Jdou si pro roušky k místním Vietnamcům, kteří je začali po večerech šít. A zdarma dávají lidem.
„Dáváme je každému, kdo potřebuje, už jsme poslali i důchodcům do domovů. Šijeme celý den, omlouváme se, že jsou hned rozdané,“vysvětluje prodavačka Huong Phan a skromně se několikrát omlouvá, že roušky došly.
Zájem je obrovský a místní Vietnamci je proto začali rozdávat jen ve dvou časech: v pravé poledne a večer v 18 hodin.
„Nebereme žádné objednávky, jak se lidé ptají. Roušky jsou zdarma a kolik uděláme, tolik rozdáme,“dodává Phan.
Lidé jim do obchodu nosí nepoužité látky – stoprocentní bavlnu, šňůrky nebo gumičky pro uchycení. „Je to skvělé, že takto okamžitě zareagovali. Žasla jsem, jak rychle zvládnou roušku ušít a kolik jich vůbec dokážou za den vyrobit,“říká Andrea Bečvářová, která do obchodu přinesla pět metrů látky.
Strakoničtí Vietnamci nejsou jediní. Sto padesát roušek ušili Asiaté v sousedním Písku a přinesli je na místní radnici a pro píseckou nemocnici nebo hospic. „Dnes jsme nakoupili látky na další roušky. Budeme šít každý den, dokud bude potřeba,“říká Vietnamec Nguyen Bien.
V ulicích Jihlavy zase chodí Vietnamec Nguyen Hai Dong a rozdává originální zdravotnické roušky. Každému, kdo má zájem. „Mám jich dost,“řekne stroze. Další Vietnamec rozdává roušky v jihočeské Blatné. Pečlivě vybírá seniory, kteří jdou na nákup a většinou místo roušek mají jen šálu nebo kus hadru zavázaný kolem krku. „Překvapilo mě to. Doba ještě není tak zlá, když jsou k sobě lidé takhle milí,“komentuje důchodce Stanislav Zach.
Velkou krabici stovek jednorázových roušek od Vietnamců dostala i nemocnice ve Znojmě nebo klinika rehabilitace v pražském Motole.
Majitelé večerek zase policistům, hasičům nebo zdravotníkům nabízejí svačinu zdarma. Buď to ve svých obchodech vyvěsili cedule se srdíčkem a nápisem „kávu a pití pro členy složek IZS“nebo jim je i vozí na služebny, do nemocnic nebo na kontrolní stanoviště.
„Věděli jsme, že to bude rychlé“
Vietnamci u hraničního přechodu v Hatích na Znojemsku přivezli policistům, celníkům a vojákům, kteří tu hlídají hranici, automat na kávu a lednici s pitím. V Náchodě zase ve zdejší vietnamské restauraci nabídli všem záchranářům, že stačí si po telefonu jídlo objednat, oni jej uvaří a zdarma jim přes dveře podají.
„Už na začátku února jsme diskutovali, že by mělo být nošení roušek povinné a varovali jsme, že to bude problém, protože Češi toto podcení. My máme zkušenosti z Asie, věděli jsme, že se virus může takto rychle šířit.
V tuto chvíli se do projektu pomoci zapojilo asi patnáct set večerek, bister a jiných vietnamských prodejen po celé zemi,“říká organizátor pomoci a bloger Tran van Sang, který dlouhodobě bojuje za integritu vietnamské komunity v Česku.
Přitom Vietnamci, kteří si už před dvěma týdny nasadili roušky, byli tehdy terčem posměšků. Vietnamka Linky Linh se takto zahalena vracela v Praze z hodiny jógy, když narazila na skupinku mladých chlapců, kteří na ni začali pokřikovat, že je koronavirus.
„Takové chování mě mrzí a zároveň rozčiluje. Ti, co si stěžují, kritizují vládu a zavedená opatření nebo nadávají Asiatům do koronaviru, by si měli dát pořádnou facku,“napsala dívka na sociální síti.
První obce přitom díky Vietnamcům začaly roušky distribuovat všem obyvatelům. Jako středočeský Vestec – ležící čtyři kilometry od známé vietnamské tržnice SAPA. Za starostou Tiborem Švecem přišli Vietnamci s tím, že je budou šít zdarma, dokud bude potřeba. „Žije tu dvaadvacet procent Vietnamců, jsme jediná obec s národnostní menšinou. A já jsem na ně opravdu hrdý,“říká starosta třítisícové obce Tibor Švec.
S přispěním Jakuba Kvasničky