A vás ty turnaje Euro Hockey Tour ještě baví?
Porazili Finsko, na nájezdy i Rusko a prohráli se Švédskem. Takové je víkendové účtování hokejové reprezentace na Švédských hrách, dalším z turnajů Euro Hockey Tour (EHT). Žádný zázrak, žádný propadák, a pokud patříte dnes už spíš k fajnšmekrům, kteří klání sledovali, tak stejně si za pár dní nejspíš už ani nevybavíte, jak a co se na ledě odehrávalo. Stejně jako je dávno zapomenuto české vítězství z listopadové Karjaly či poslední flek z prosincového Channel One Cup.
Ano, pár hráčů si ve Stockholmu řeklo, že by si zasloužili nominaci na mistrovství světa, ale popravdě, za ten čtvrtrok, co do šampionátu ve Švýcarsku zbývá, může být zase všechno třikrát jinak. Zvlášť proto, že se pak stejně všechno točí kolem toho, kolik hráčů z NHL bude k mání. Spíš se ptejme: Mají tyto turnaje ještě smysl? A jaký? Není formát EHT, kterého se už 24 let účastní Česko, Finsko, Švédsko a Rusko, překonaný? Není vyčichlý, nudný? Nestálo by za to, tím jak se hokejová Evropa vyrovnává, častěji hrát i se Švýcarskem, Německem? Nebylo by atraktivnější, i vzhledem k tomu, kolik jejich hráčů působí v extralize, si to občas „hodit“se Slovinskem a Lotyšskem než hrát před prázdnými tribunami ve Švédsku proti Rusku?
Dost řečnění, protože velká evropská čtyřka dává jasnou odpověď. Smlouva federací o pořádání Euro Hockey Tour sice tuto sezonu vyprší, jenže už v dubnu podepíší svazy nový, dvouletý kontrakt. „Jsme domluvení, že formát zůstane stejný. Teď řešíme jen detaily,“přiznal MF DNES generální sekretář českého svazu Martin Urban. A tvrdí, že žádné snahy o oživení EHT či přibrání nové země se neobjevily.
Když se ale na současnou úroveň i atraktivitu turnajů EHT podívá Alois Hadamczik, někdejší reprezentační kouč, říká: „Ztratily svůj hokejový lesk. Situace se horší a horší a já lituji trenéry, jak mají nominaci sestavit. Je potřeba tomu zase dát šmrnc. Třeba zvýšit odměny za vítězství a říct, že hráči, kteří se na tom budou podílet, z nich budou mít procenta. Nebo jen nechat hrát mladší generaci.“
To, o čem mluví Hadamczik, ukázal i švédský víkend. Už před turnajem se současný trenér Miloš Říha čertil, jak složitě se mu dělá nominace. Kluby nechtějí hráče uvolňovat, s Říhou se handrkují, licitují. Hokejisté se ve velkém omlouvají, najednou mluví o zraněních, která musí doléčit, přitom jen den dva před srazem létají po ledě v plné síle. „Měli bychom znovu zavést, že nominovaní hráči musí všichni přijet a až naši reprezentační doktoři rozhodnou, jestli jsou opravdu zranění,“míní Říha.
Obléct reprezentační dres by mělo být ctí, vrcholem i snem sportovce. Jenže je skoro polovina února, hokejová sezona nabírá grády a blíží se její vyvrcholení. V tuzemské extralize čtyřem klubům dál hrozí sestup, zbylých deset chce v pauze naposledy pořádně potrénovat před play off a dá se tak pochopit jejich nechuť s uvolňováním stěžejních hráčů. Zvlášť když se na turnaje EHT – navíc v tomto termínu – nekouká skrz prsty jen Hadamczik.
Je nutné vědět, že svaz garantuje sponzorům, že doma odehraje sedm zápasů proti soupeřům ze skupiny A mistrovství světa a díky EHT má čtyři jisté. Je nutné vědět, že tento víkend některé týmy hrají olympijskou kvalifikaci a mezinárodní kalendář má pevná data. Ale co vytvořit celosezonní reprezentační soutěž, neoficiální mistrovství Evropy? Kdy jednou složíte tým plný zkušených a jindy mladíků. Co si v tomto termínu dát přáteláky se Slovenskem, kde by byla věková hranice 25 let? Co udělat jeden velký předvánoční turnaj? Okysličujících nápadů by bylo dost, tak není na čase zamyslet se nad reprezentační „revolucí“?