Mikroplasty končí. Krémy či barvy podraží
PRAHA Po jednorázových plastech, jako jsou příbory a nádobí, skončí v EU i mikroplasty, přidávané do výrobků běžné spotřeby.
A tentokrát to pocítí opravdu každý. Titěrné, často okem neviditelné plasty jsou součástí tisíců kosmetických výrobků, čističů domácnosti, hnojiv i barev. Přimíchávají se tam ve formě abraziv nebo kvůli vzhledu, konzistenci či uzamčení vůní.
Finální návrh Evropské agentury pro chemické látky počítá s jejich zákazem od roku 2021 nebo 2022 a s až šestiletým přechodným obdobím podle kategorie.
Nejvíc času na náhradu zatím málo dostupnými alternativami z řad přírodních polymerů (například ze škrobu či cukru) dostanou výrobci kosmetiky, která zůstává na pokožce, to znamená třeba opalovacích krémů a make-upů, a dále producenti hnojiv a pesticidů.
Dá se očekávat, že zákaz se promítne do cen výrobků pro zákazníky, protože přírodní alternativy jsou dražší. Náklady, které firmy ponesou, návrh odhaduje na téměř 9,4 miliardy eur, tedy 236 miliard korun během dvaceti let. Nejčernější odhad vyjde několikanásobně dráž.
Cílem zákazu je ochrana životního prostředí a zvířat. Planeta je mikroplasty zamořená, našly se dokonce v pitné vodě nebo mořské soli. Rizika pro člověka zatím nejsou příliš jasná.
MIKULOV Mezi vinaři se tak trochu vymyká. Tomáš Vican totiž jde proti proudu. Etikety jeho vín jsou plné barev, návštěvníky svého vinařství bere do vinohradů na kole, víno s ním „vaří“herec Karel Roden a k tomu všemu také sám produkuje filmy o víně – za pár týdnů jde do kin třetí díl vinařských Bobulí. Právě tato odlišnost, živelnost a obrovská energie vkládané do nových věcí udělaly z rodinné firmy v Mikulově před pár dny vítěze soutěže Vinařství roku.
„Za vinařstvím je vidět nejen kus tvrdé práce, ale zároveň nadšení, určitá hravost a láska k oboru,“říká Tibor Nyitray, prezident Svazu vinařů, který prestižní soutěž pořádá. Na rozdíl od jiných vinařských soutěží v této nejde zdaleka jen o víno. Hodnotí se v ní třeba i marketing, přístup k turistům, přínos k rozvoji oboru a další kritéria. Celkem jde o osm kategorií, v nichž musí vinařství vyšplhat na špičku.
Vinařství Vican přitom vzniklo teprve před pěti lety. Přesto bylo v soutěži už podruhé ve finále. „Asi je potřeba dělat věci pořádně, začít naplno a postupně přidávat,“směje se Tomáš Vican, když má prozradit svůj recept na úspěch.
Dělat jen dobré víno podle něj nestačí. „V této soutěži je špičkové víno samozřejmostí a mají ho všichni finalisté,“podotýká s tím, že víno je sotva půlka tváře a charakteru vinařství. „Víno, to jsou neředěné emoce. Ty vznikají na místě, kde ho člověk prvně ochutná. Nejlépe samozřejmě tam, kde to víno vzniklo. Pak si člověk může ty emoce v lahvi vzít s sebou, ať už do Budějovic, nebo do Ústí, a tam je prožít znovu,“míní vítěz jubilejního, desátého ročníku Vinařství roku a zdůvodňuje tak, proč rád hostí lidi přímo ve svém vinařství v Mikulově.
Na samém úpatí Pálavy se ostatně pozitivní emoce vzbuzují snadno. Právě proto si toto místo Tomáš Vican vybral, když vinařství zakládal. „Pálavu jsem měl pod kůží. Vždycky tvrdím, že jižní Morava je krásná, Pálava je její výkladní skříň a Mikulov je její hlavní město,“vypráví muž, jehož rodina obhospodařuje pět viničních tratí v mikulovské vinařské podoblasti. Vína vznikají v rekonstruovaných sklepech v nedalekých Bulharech, jichž vinařství využívá nejen pro uchování vín v dřevěných sudech, ale také v hliněných kvevri nádobách.
Ostatně kvevri je teď přes zimu vinařovou libůstkou. V oblibě má ale i vlašské a rýnské ryzlinky. „Teď je mým favoritem náš panenský pinot noir z edice Karel Roden, který jsme před pár dny lahvovali,“ukazuje, co si nejraději dopřává on sám.
Favorita chutí si ale musí vybrat každý podle svého gusta. „Jak pozná dobré víno? Tak, že mu chutná a chce ho pít denně. A taky každý týden a dál. Víno je marnivé jako žena, má rádo, když se o něm hovoří. Je potřeba si o něm povídat a díky tomu objevovat další a další nuance,“zní doporučení šéfa Vinařství roku.