Až zboříme zbytky železné opony
Je to trochu zvláštní, ohlížet se třicet let nazpět. Na první pohled dlouhá doba, ale zároveň plná velmi intenzivních zážitků. Pro každého. Myslím, že po událostech listopadu 1989 se změnily životy nás všech. Těch, kdo jsme zažili dobu minulého režimu, i těch, kteří se narodili do let svobodných. Před pár dny jsme si připomněli pád Berlínské zdi, který spustil relativně rychlý sled událostí vedoucích ke zhroucení totality.
Přesto si troufám říci, že duch železné opony nezmizel zcela. Ostnaté dráty dělící Východ a Západ nahradil hluboký ekonomický příkop. Na svých výplatnicích to vidí lidé od Aše po Jablunkov. A nejen ti.
S trochou nadsázky by se dalo říci, že po euforickém začátku 90. let došla naše společnost k jistému vystřízlivění a začali jsme si při prvních cestách na zahraniční dovolené naplno uvědomovat, že mezi námi a Západem vznikla nová opona. Nikoli železná, ale mzdová. A ta je podle mého soudu patrná dodnes. Stačí se podívat na úroveň mezd v Rakousku či Německu a porovnat je s platy u nás. Jsou snad české prodavačky v supermarketu na Ústecku horší než prodavačky v témže řetězci v severním Rakousku? Troufám si říci, že ne.
Stejně jako desetitisíce dalších mladých lidí jsem události okolo 17. listopadu hltal na vlnách Svobodné Evropy u nás na severní Moravě. Oproti Praze jsme nebyli ve víru událostí a vše k nám plynulo s jistým odstupem. Přesto to bylo fascinující. Hned v prvních dnech jsme vyrazili na Ostravskou univerzitu, abychom pomohli s rozšiřováním letáků. Čekal jsem tehdy se svou ženou narození dcery a chtěl jsem, abych jí jednou mohl hrdě říci, že jsem byl u toho.
Celý náš národ byl tenkrát odhodlaný dohnat Západ za několik málo let, jakkoliv při zpětném ohlédnutí to prostě nebylo možné. Co však možné bylo, to byla idea, že životní úroveň v (západním) Německu doženeme alespoň v některých ohledech třeba za těch třicet let. Zdála se to být dlouhá doba…
Víme, jaká je realita dnes. Při aktuálním tempu a stavu věcí dosáhneme vysněného cíle někdy za 80 let. To je také důvod, proč dnes můžeme číst na titulních stranách novin či zpravodajských serverů, že významná část starší populace si myslí, že za minulého režimu bylo lépe. Nebylo.
Chtěl bych nám všem popřát, abychom nalezli sílu věřit v ideály toho, za co jsme roznášeli ony letáky. Abychom se drželi té hrdosti, kterou jsme chtěli předat našim dětem. A abychom nalézali nástroje, jak tu mzdovou oponu jednou provždy překonat a nechat daleko za sebou.