Sedm let po tragédii
Jak si KHL (ne)připomíná neštěstí v Jaroslavli: medikamenty jsou hokej, čas a touha po úspěchu
Stala se z toho v Jaroslavli smutná tradice na startu sezony. Připomínka tragédie, která ve sportovní historii nemá obdoby.
„Jako každý rok jsme se vydali na hřbitov. Před zimákem jsme u pomníku položili květiny,“líčí český obránce Jakub Nakládal. „A když vidíte fotky kluků, padne to na vás. Tohle jen tak z mysli nedostanete,“doplňuje pohnutým hlasem Nakládalův spoluhráč a brankář Jaroslavle Alexander Salák.
Od tragického pádu letadla Jak-42, při němž zemřel celý hokejový tým Lokomotivu – včetně Čechů Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka – uplynulo v pátek sedm let. „Sedmého září se nebudou hrát v KHL zápasy. Nikdy,“vyhlásil oficiální anglický twitterový účet kontinentální ligy. Na dva roky staré oznámení se letos jaksi pozapomnělo a o body se válčilo hned na šesti místech.
Byl to snad jediný škraloup hokejové piety. Na sociálních sítích kondolovali a vzpomínali hráči a hvězdy z celého světa včetně Alexandera Ovečkina. Na stadionech vznikly památeční zóny, kde fandové zapalovali svíčky. Kluby na 44 sedaček – tolik si vyžádala letecká katastrofa obětí – umístily šály s logem Jaroslavle a místa nechala prázdná (viz snímek). Na dresy přišily švadleny černé stužky s datem 07.09.11. Stejné od tragédie nosí hráči Lokomotivu. „Jaroslavl je hokejové město. Byla to obrovská rána,“říká Nakládal. „Člověka dodnes mrazí, ale nemůže na to pořád myslet, zbláznil by se z toho,“doplňuje 30letý reprezentant.
V kabině Jaroslavle poprvé od havárie zní mezi hokejisty čeština. K Nakládalovi, který v šestisettisícovém městě načíná třetí sezonu, přibyl přes léto krajan Salák.
Příchod 31letého gólmana, jenž si v mezinárodní soutěži udělal jméno v Petrohradu a Novosibirsku, jen ilustruje, na co v Jaroslavli pomýšlí. „Brankářský post byl naší slabinou a hledali jsme kvalitu, která nám pomůže naplnit výsledkové cíle,“vyhlásil prezident Lokomotivu Jurij Jakovlev.
Cíl je jasný – Gagarinův pohár. „Jaroslavl má stadion a zázemí na nejvyšší úrovni. A především ambiciózní vedení,“podotýká hokejový expert Marek Sýkora, jenž trénoval v ruské superlize i KHL. „O Rusku se říká, že je zemí neomezených možností, ale ne všude by se po takové hrozné havárii z toho tak rychle vymotali.“
Nadměrná touha po úspěších i štědré ruské dráhy – Jaroslavl je jedním z významných železničních uzlů v rozlehlé zemi – pohání klub vpřed. Hokejové zápasy, čas a vidina trumfů se stávají tišícími medikamenty hojící bolestivé vzpomínky.
Necelých sto dnů po tragédii už nastoupila „nová“Jaroslavl – složená převážně z mladíků a odchovanců – k soutěžnímu utkání v nižší ruské soutěži VHL. Po roční pauze se vrátila do KHL, kde pravidelně postupuje do play off. Jenže finálová účast Lokomotivu chybí.
„Letos ale máme nejsilnější tým za poslední tři roky. Mladí kluci dozrávají,“konstatuje Nakládal, jenž hraje v mančaftu s nejnižším věkovým průměrem v celé KHL (24,03 let). „Nám starším klukům trochu ubývá čas, ale máme sezonu dvě na to, abychom udělali dobrý výsledek,“dodává třicátník z Pardubic.
Jaroslavli komplikuje cestu za vytouženou trofejí třeba to, že se nachází ve stejné konferenci jako movití rivalové z Petrohradu a moskevského CSKA. „Ale jestli chceme zvítězit, musíme porazit každého,“ví Nakládal. Naposledy se to Jaroslavli povedlo na ledě bratislavského Slovanu, kde zvítězili 4:1.
A snad až na úvodní domácí kolaps s Omskem 0:4 rozjel Lokomotiv sezonu slibně. Ale v životě nejde jen o góly a triumfy. A pomník sestavený ze 37 hokejek to před halou v Jaroslavli každý den připomíná.