Jak poznat, že jde vážně o zdraví

Lidé stále častěji volají sanitku i kvůli banalitě. Někde jim ale nic jiného nezbývá.

Člověk, který se do nemocniční ambulance dopravil se zlomenou rukou sám, čeká v přecpané čekárně už čtvrtou hodinu na ošetření. Záchranář přivádí do čekárny pacienta, kterého přivezla sanitka, a ten jde do ambulance bez čekání. A to přesto, že jeho stav není o nic závažnější než u většiny ostatních naštvaných pacientů v místnosti.

Přednostní ošetření je jedním z důvodů, proč někteří volají i k banálním úrazům záchranku. „Lidé dnes mají tendenci své potíže zveličovat. Často se jim třeba nechce čekat v ambulanci na vyšetření, tak jednoduše zavolají nás,“říká ředitel středočeské záchranné služby Martin Houdek.

Jeho slova potvrzuje i šéf Asociace zdravotnických záchranných služeb Marek Slabý: „Můžeme namítat, že dispečer přijímající výzvu má možnost odmítnout neindikovaný stav nebo alespoň situaci nějak regulovat. To je sice pravda, ale jen do padesáté nadávky a třetí stížnosti. Poté zpravidla rezignuje.“

Ministerstvo zdravotnictví se nyní rozhodlo zneužívání záchranné služby řešit. Napříště by si měl pacient nedůvodný výjezd zaplatit ze svého. Posoudit, zda došlo ke zneužití, by přitom záviselo přímo na samotných záchranářích.

Kdy jde o zdraví a o život

Současný zákon říká, že člověk by měl volat záchranku jen tehdy, pokud jde o „závažné postižení zdraví náhle vzniklé onemocnění či úraz, který může vést bez neprodleného poskytnutí zdravotnické záchranné služby ke vzniku dlouhodobých nebo trvalých následků, případně až k náhlé smrti“.

Jenže rozlišit, kdy jde o zdraví, nebude lehké. Situace pacientů v různých regionech republiky je totiž odlišná. V Praze je k dispozici sedm velkých nemocnic, jejichž ambulance jsou otevřené nonstop v noci i o víkendu. Oproti tomu lidé třeba z pohraničních obcí musí cestovat desítky kilometrů, než najdou nejbližšího dostupného lékaře. Akutní péče je přitom čím dál hůře dostupná – v obcích postupně končí přesluhující praktici a pediatři důchodového věku a nemocnice ruší interní a chirurgická lůžka.

Vesnice v horách

Takový je například problém na Karlovarsku. „Obáváme se, že posuzovat zneužití záchranky bude velmi obtížné. Mohlo by to vyvolat řadu sporů,“říká Jiří Smetana, ředitel záchranné služby Karlovarského kraje.

Jako příklad uvádí situaci, kdy má pacient v noci nebo o víkendu obtíže, ale v blízkosti není dostupný žádný lékař. Čekat do rána nebo do pondělí by mohlo být pro pacienta fatální. Proto zavolá záchrannou službu, která ho odveze na vyšetření do nemocnice.

„Budeme brát takový výjezd jako zneužití záchranné služby?“ptá se šéf karlovarské záchranky a dodává: „Nám by mnohem více pomohlo, kdyby praktičtí lékaři provozovali nepřetržitou návštěvní službu a spolupracovali se záchrannou službou. To by situaci řešilo více než úvahy o penalizaci zneužití záchranné služby,“dodává Smetana.

Rozdílný přístup k případům v jednotlivých regionech uznává i ministerstvo zdravotnictví. „Obecná pravidla pro volání záchranné služby budou identická, je však zcela zřejmé, že posuzování případného zneužití záchranné služby bude odlišné v odlehlých regionech, kde jsou další možnosti omezené, a v městských aglomeracích, kde je nabídka poskytovatelů zdravotní péče významně širší,“plánuje ministerstvo.

Za uvážlivý postup se přimlouvá také šéf středočeských záchranářů Martin Houdek. „Jsou případy, kdy je posouzení složité, protože i u zdánlivě banálních úrazů je někdy člověku na omdlení, zvrací. Je tedy těžké poznat, kde je hranice.

Nerad bych, aby se lidé báli volat záchranáře.“