Umět včas odejít je nesnadné, ale nutné

Navazuji na mou Zpověď Měl bych už raději skončit s motorkařením, která vyšla v listopadu minulého roku. Ano, měl bych skončit s motorkařením, jsem na to věkově, fyzicky i mentálně zralý. Už necítím, že bych motorku ovládal, spíš ona ovládá mě, a to není dobré.

Moje krásná 1996 BMW R850R (toto je informace pro vás, milé čtenáře-motorkáře) uvázla tuto zimu u syna ve vesnici u Plzně, a tak jsem již několik měsíců nevyjel. Při pořádném oblečení se na suchých silnicích a cestách dá jezdit i v zimě. Zlobila baterka, nechtěla držet náboj, a já jsem si tu mršku včas nepřepravil do Prahy. Možná jsem propásl vhodnou dobu předat ji dál, aby si někdo užil víc, než si ji užívám já. Ona si to zaslouží – najeto má jen 56 000 km, ani zdaleka nemá za sebou nejkrásnější část svého života.

Já se zatím vyblbnu při bruslení. Při vánoční návštěvě mého předchozího života v New Yorku jsem si do kufru přibalil mé staré kanady, dal si je za 60 korun nabrousit a teď se dvakrát třikrát týdně jdu sklouznout na malém, ale pěkném kluzišti nedaleko mého věžáku v Kobylisích. Na bruslích poprvé po 40 letech jsem se první den mezi maminkami s malými dětmi jen tak šmrdlikal podél hrazení, ale dnes si již také přešlápnu, doleva zatím bezpečněji než doprava, ale k otočce a jízdě pozadu zatím nemám odvahu. Nevím, jak by pád na zadek mohl skončit. Asi ne moc dobře, a tak to možná zcela vynechám. Také by se dalo říct, že jsem i na bruslení dost starý, pád na ledě se však nedá porovnat s pádem na motorce.

Já jsem na sebe trošku hrdý, že jsem se odhodlal k rozhodnutí permanentně skončit s motorkařením. Že tudíž nejsem dědek tvrdohlavý, který neví, kdy skončit s tím, na co už nemá, který umí včas odejít, věnovat se jiným, věku vhodnějším aktivitám.

Kolem sebe vidím dost odstrašujících případů, kdy různí suveréni nevědí, kdy přestat. Můžeme začít hned shůry, z Pražského hradu. Sedí tam zapšklý dědek, který má dávno přeslouženo. Žádná rozumná privátní firma by ho nenajmula. Jenže on je do svého řemesla tak zažraný, že si snad neumí představit svůj život mimo politiku. Jak to mohl vydržet těch sedm let v penzi na chalupě na Vysočině? Ovšem, dnes bych řekl, škoda, že tam nezůstal. Vždyť už nemá co dát světu pozitivního. Už ani nové bonmoty od něj neslyšíme, jen nové, ještě vulgárnější verze starších útoků a pomluv.

Prognostik vyšuměl, nic nového se nenaučil, jen rutinu bezohledného agresora vytříbil. Teď jede jen setrvačností, kterou zjevně udržují v chodu jeho handleři. Ani jeho viditelně chatrná fyzická kondice ho – je – nezastaví, o mentální se začíná vážně spekulovat, a to nejen po hospodách, ale i na odborné úrovni. V Americe, kde jsem léta žil, prezident nesmí tajit skutečný stav svého zdraví, jde o stát a je to věc veřejného zájmu.

Náš pan prezident za sebou nechává především morální škody. Zloba, vztek, nenávist, pomsta jsou slova, která se v souvislosti s ním objevují čím dál častěji. Umět včas odejít, nemusela by do českých dějin jeho památka vstoupit v podstatě negativně. Jak jinak než negativně bude hodnocen člověk, který tolik stál o své poslední politické vítězství, že mu věnoval vše ze své škály politického matadora-manipulátora, bez ohledu na to, jak škodlivý dopad to bude mít na občany, kteří by rádi hleděli k Hradčanům s úctou, obdivem a pokorou.

Ale co! Přežili jsme horší, přežijeme i Miloše Zemana. Věřím, že po něm přijde člověk kultivovaný, vzdělaný a vstřícný, za kterého se nebudeme muset stydět nejen doma, ale především ve světě.

Vnevyhlášené celosvětové soutěži o pozici Antitrumpa se profiluje několik výrazných kandidátů. Například kanadský premiér Justin Trudeau (46), který budil na nedávném ekonomickém fóru v Davosu rozruch extravagantními ponožkami, ale i snahou obnovit dohodu o Transpacifickém partnerství v Tichomoří. Ve snaze vyvolat tlak na prezidenta Trumpa, který od smlouvy odstoupil, Trudeau naznačoval, že tato největší zóna volného obchodu na světě vznikne i bez USA. Svým mladistvým šarmem soutěžil s francouzským prezidentem.

Německá kancléřka Angela Merkelová (63) působila na témže fóru matně a hovořila vágně, zřejmě v důsledku neutěšené situace na domácí politické scéně. Ve zmíněné soutěži ji proto předbíhá francouzský prezident Emmanuel Macron (41). To vlastně uznal i samotný Trump tím, že jej pozval na státní návštěvu USA. A Macron sršící elánem oznámil, že „Francie je zpět“, a naznačil, že by se Evropa k další integraci měla ubírat pod jeho vedením.

Soutěž o Antitrumpa má i své národní kolo. Demokratická strana pomalu konsoliduje