Čína má 102 milionových měst. A chce jich daleko víc
Počet měst velkých aspoň jako Praha se má v Číně do roku 2025 zdvojnásobit. Je za tím vládní politika řízeného přesunu venkovanů. PEKING Město s více než milionem obyvatel? To v Číně nic neznamená. Takových tam mají...
Navíc každý rok přibude víc než deset dalších.
Demografové z McKinsey Global Institute ve své nové zprávě tvrdí, že za necelých deset let bude v Číně sídel o velikosti Prahy dost přes dvě stovky. To tempo bere dech.
Třeba město Wen-ling v provincii Če-ťiang. Nabobtnalo tak raketově, že jeho existenci stačil zaregistrovat málokdo ze samotných Číňanů. Natož, aby si ho všimli ve světě.
„Když jsem byla malá, v 80. letech minulého století, byl Wen-ling jen zaprášenou zemědělskou vesnicí. Vůbec jsem netušila, co je to semafor,“píše o svém rodišti novinářka Siao-lu Kuo v britském listu The Guardian. „Dnes má město čtyřproudé třídy a skoro 1,5 milionu obyvatel,“dodává.
Takovou zkušenost má řada Číňanů. Města v říši středu jako by někdo nafukoval rychlostí formule jedna. Co však zběsilé tempo jejich růstu způsobilo? A je vůbec pro Čínu žádoucí?
Odpověď lze shrnout do jedné věty: Ano, je žádoucí, způsobila ho totiž svou politikou vláda.
Čínská vláda má možnosti, o nichž se v demokracii nikomu nesní – může si s vlastní zemí zahrávat jako s dětskou stavebnicí. Jakýkoli šílený inženýrský projekt si vymyslí, může ho uskutečnit bez toho, že by se musela někoho ptát na souhlas.
A tak nyní aktivně podporuje příliv venkovského obyvatelstva do měst. Cílem této politiky je, aby do roku 2020 žilo v městských sídlech nejméně šedesát procent Číňanů. Dnes je to něco málo přes šestapadesát procent. Světová banka uvádí, že v roce 2030 se bude moci za obyvatele měst považovat 70 procent čínské populace, zhruba miliarda lidí.
Tisíce vládních úředníků vedou po celé zemi kampaně, jejichž cílem je přesvědčit zemědělce, aby se přestěhovali do nových městských sídlišť, jež zatím v mnoha případech připomínají sídla duchů.
Čína chce do několika let umožnit organizovanou migraci až sto milionů obyvatel venkova do měst. Vláda proto uvolňuje pravidla související s povolenkami chu-kchou, systémem registrace domácností v místech původního trvalého pobytu, který vnitřní migraci komplikuje. Cílem je rozšířit poskytování důchodů a zdravotní péče pro migrující pracovníky, kteří přicházejí do měst, a zajistit jejich dětem rovný přístup ke vzdělání.
Vše souvisí s nynější snahou „rudých kapitalistů“, aby čínský růst byl více tažen domácí spotřebou namísto zahraničního obchodu a investic. Měšťané mají v průměru několikanásobně vyšší příjem, a mohou tedy více nakupovat. O to jde v první řadě. „Domácí poptávka je základním impulzem pro rozvoj Číny a největší potenciál pro zvýšení domácí poptávky spočívá v urbanizaci,“citovala agentura Nová Čína z vládních materiálů.
Dalším faktorem, který silně ovlivňuje bobtnání měst, je to, že centrum Číny se postupně stěhuje na západ země. Tamní dlouho zapomenuté oblasti zažívají boom. Řada továren prchá z čím dál dražšího východního pobřeží a zakotvuje na západě, kde je nesrovnatelně levnější pracovní síla. Nové průmyslové parky tam vznikají na zelené louce doslova přes noc. Například město Kuej-jang v provincii Kuej-čou na jihozápadě země, jež bývalo ospalým „koncem světa“, má dnes skoro pět milionů obyvatel a loni se ocitlo na špičce několika seznamů nejlépe fungujících měst v Číně. Zažívá značný rozmach v oboru moderních technologií a telekomunikací.
Tento úprk do měst nemá v moderní čínské historii obdoby. Po celá desetiletí se komunistická strana snažila o pravý opak – aby lidi udržela na venkově.
Časy se však mění. Teď funkcionáři lákají zemědělce do měst a nabízejí jim modré z nebe. Co to s Čínou skutečně provede, to bude jasné přinejmenším až za pár desetiletí. Čínské úřady ale věří, že se vydaly správným směrem. Pokud by se někdo obával, že mnohé z nově bujících metropolí ztratí svůj dosavadní charakter, i na to mají odpověď: Vláda stanovila, že nejméně třicet procent původních budov musí být v příštích deseti letech zachováno.