Švédský šampion: šibal, jenž hrál jen ve slipech

Golfista Henrik Stenson proslul tím, že pojmenoval svůj sněžný skútr Stalin. Zřítil se na žebříčku, prodělal jmění. Hrál úder skoro nahý... A až teď zazářil tak, jak si dlouho přál.

Cítil, že po všech patáliích nastala jeho chvíle. „Nechtěl jsem to vykřikovat, ale věřil jsem, že tentokrát to vyjde,“řekl Stenson. Blížil se závěr britského The Open a Američan Phil Mickelson válel. „Z mých výkonů to byl ten nejlepší, který nestačil na vítězství,“pravil.

Ve skotském Troonu zářil. Po nedělních šesti ranách pod par končil na skóre –17. Ale Stenson ho trumfl: minus osm v posledním kole a celkem 20 úderů pod normu hřiště. Ve čtyřiceti se stal prvním švédským šampionem podniku kategorie major. V minulosti se vzácnému titulu přiblížil, byl čtyřikrát třetí a jednou druhý. A též se ocitl v propastech s titěrnou nadějí na spásu.

Dvakrát se v tíživé krizi řítil po žebříčku dolů. V roce 2003 vrcholily jeho potíže na odpališti. Míčky ho neposlouchaly. Děsil se, že trefí někoho z diváků. Jednou prchl ze soutěže už v průběhu prvního kola. Probral se až na 500. pozici. Ovšem rok poté už byl zpět v Top 15. Chvíle slasti

V květnu 2009 ovládl pátý největší turnaj v kalendáři, The Players Championship, a vystoupal na čtvrté místo. Jenže vzápětí se musel vyrovnat se ztrátou sedmi milionů dolarů, když byl za podvody zatčen a posléze odsouzen miliardář Allen Stanford, majitel investiční společnosti, jež Stensona podporovala.

Aby toho nebylo málo, postihla jej úmorná nemoc, jíž se nakazil při dovolené na Maledivách. Do února 2012, kdy se z něj stalo číslo 230, po golfových jevištích jen vrávoral.

Mířil do sféry zapomnění. I tentokrát povstal. V závěru sezony 2013 sbíral triumfy i tučné šeky. Částky na nich uvedené dosáhly téměř 18 milionů dolarů. „Ale jsou to jenom peníze,“podotkl vesele. „A peníze jsou jen kusy papíru.“

Jak vám ty papírky změnily život, Henriku? „Myslím, že největší rozdíl je v pozornosti médií. Dřív na moje tiskovky chodilo tak pět novinářů. Teď už jich je kolem sedmi!“

Šibal z Göteborgu si s chutí dělá „šoufky“ze sebe i ostatních. Na dva kolegy vybafl z balkonu hotelového pokoje s kapucí přetaženou přes hlavu. Jiným půjčoval při autogramiádě tužku nabitou elektřinou.

Svůj červeně nalakovaný sněžný skútr pojmenoval Stalin, neb je to prý rudá potvora. Časopisu Golf Digest sdělil, že nejlepší rada, kterou někomu dal, je: „Nejez žlutý sníh!“

Při turnaji na Floridě v březnu 2009 mu míček spadl do bahna. Odložil oděv i boty, aby si je neumazal, a hrál úder pouze v bílých slipech značky Björn Borg. Tenisový král býval jeho dětským vzorem. Teď je sám Stenson doma hrdinou.

Tohle je aktuální dilema olympijského hnutí. Vyloučit po dopingových skandálech celou výpravu Ruska, to nese notný seznam rizik a právních sporů. Pokud jí ovšem Rio povolí, bude po právu odevšad znít, že boj proti dopingu je spíš ušlechtilá myšlenka, nikoli vykonávaná praxe.

Pondělní zpráva Světové antidopingové agentury WADA potvrdila očekávané: že stát kryl doping ruských reprezentantů na olympiádě v Soči. Každý důkaz je vítaný, ale dál platí, že se jen neustále odhalují další detaily. Jádro je neměnné.

V Rusku se dopovalo ve velkém pod dohledem nejvyšších míst.

Jde o další ukázku toho, že když problémy neřešíte, odkládáte a přehlížíte, „rozkvetou“do takového stavu, že jsou de facto neřešitelné.

Roky si atleti včetně českých tolikrát jen povzdechli, že zase některý z Rusů či Rusek předvedl „zázračné“zlepšení. Roky byli všichni shovívaví, až přišel průlomový dokument německé televize ARD a najednou nešlo dělat, že doping je jen chiméra. Ale ani tehdy nepřišel rázný krok. Není těžké chápat proč: Rusko je velká a silná země, Vladimir Putin mocný geopolitický hráč se zájmem o sport (neboť i ten už patří do politiky), tamní trh důležitý a potenciální smršť žalob horentní. Kauza ovšem „nevyhnila“a řeší se na poslední chvíli, hry v Riu začínají za dva a půl týdne. Co s tím?

Putin oznámil, že funkcionáři jmenovaní ve zprávě WADA o dopingu v Rusku budou do konce vyšetřování suspendováni.

Přesto je těžko představitelné, že by po letech lavírování byla „last minute“ každý zákaz postihne i pár nevinných. I nyní, ale to je nutné zlo; po dlouholetém zavírání očí je zkrátka realita nepříjemnější. Nejde přece o žádný cílený a zlý útok na Rusko, jen o boj s tím nejviditelnějším. Další na řadě by měla být třeba Keňa.

Komu se zdá tento trest malý, zde jsou fakta: v Londýně získali Rusové v atletice a vzpírání 22 medailí včetně sedmi zlatých, celkem jich měli 79. Přišli by tak potenciálně o více než čtvrtinu sklizně.

Zločin a trest je ruská klasika a teď se bojuje o to, aby dopingový zločin nezůstal nepotrestán. Pokud by padl i zákaz pro dva nejušpiněnější sporty, půjde o výsměch. Ve světě, kdy se zajídají prázdná gesta politiků a opakující se fráze bez výsledku, potřebuje mezinárodní olympijské hnutí ukázat, že umí být jiné.