„Ničeho se nebojíme, peníze stejně nemáme“
Výsledky nedělního referenda přinesly do ulic Atén vlnu euforie. Řekové tančili a hovořili o vítězství demokracie. Co bude zítra, na to moc nemysleli.
ATÉNY Sotva se v neděli zavřely hlasovací místnosti, vyrazili Řekové slavit. Předběžné výsledky hlásily i číšnice v kavárnách. A Atéňané zapili své „oxi“(ne) jako už dlouho ne.
Celý ten mumraj vypukl na náměstí Syntagma, kam přišly obrovské davy. Lidé zpívali, tancovali, objímali se. Jiní v euforii mávali vlajkami, auta oslavně vytrubovala až do časných ranních hodin.
Byla to však poněkud sebevražedná radost. Trochu jako oslava před skokem do propasti. Řekové totiž nemohli tušit, co nastane další den, až se ráno probudí.
Někteří jako by teprve začali tušit, že se jejich země ocitla v opravdu kritické situaci. V drtivé většině však aténští obyvatelé tvrdili, že stejně není čeho se bát, protože už nemají co ztratit.
„Když jsem před čtrnácti roky nastoupil do práce, vydělával jsem dva tisíce eur. Teď mám stěží polovinu,“stěžuje si dvaatřicetiletý Thasos. Pracuje jako technik v aténském metru. Ze závratného snížení svého platu viní předcházející vládu. Právě ta si podle něho nedokázala poradit s velkými korporacemi, které neplatily daně, a země se proto tak fatálně zadlužila. „Referendum nebylo jen záležitostí ekonomiky. V prvé řadě to byla otázka politická. V nedávné minulosti vykonali naši politici mnoho špatného a my stále věříme, že to Syriza může změnit,“pokračuje Thasos s tím, že nezná nikoho, kdo by v referendu hlasoval ano.
Toho, že řeckým bankám mohou každou chvíli dojít peníze, se vůbec nebojí.
„Ostatně já už nemám v bance žádné úspory,“dodává s úsměvem, jako by chtěl naznačit, jak na situaci vyzrál. Podobným způsobem odpovídají všichni, které jsem včera na náměstí Syntagma potkala.
Nikdo nedával najevo strach, protože už není o co přijít.
„V tomhle stánku prodávám už deset let. Za tu dobu mi příjem klesl o sedmdesát procent. Už netoužím po penězích, chci jen, abych nepřišel o práci,“tvrdí Spiros, dvaačtyřicetiletý majitel trafiky, a podává důchodkyni nejnovější výtisk s výsledky referenda na titulní straně. „V neděli jsem na tomhle náměstí oslavoval naše vítězství. Vládla tu srdečná a příjemná atmosféra. Lidé se těšili, že jsme světu předvedli náš názor a víru v demokracii,“pokračuje Spyros.
Ne všichni stoupenci řeckého „oxi“však vyšli do ulic.
„Jsem spokojený, že jsme vyhráli. Ale není moc co oslavovat. Je před námi těžká cesta a spousta práce,“tvrdí s vážnou tváří a bojovnou ná- ladou mladý číšník Dimitrios a dál obsluhuje klidné a usměvavé hosty na terase kavárny. Rozkol mezi lidmi nenastal. Řekové zachovali klid, a dokonce i tradičně konzervativní oblasti v referendu levicového premiéra podpořily. „Teď se musíme spojit a doufáme, že se Evropa zachová demokraticky a nebude chtít potrestat Řeky za jejich demokratický hlas,“obává se inženýr Jannis.
Potkat někoho, kdo by byl z výsledku referenda zklamaný, je opravdu těžké. Z lidí byla cítit soudržnost a hrdost. Jako by výsledek referenda brali jako řecké vítězství nad křivdou, která se zemi děje.
„Myslím, že jejich mentalita je úplně jiná než naše. Kdyby se něco podobného stalo u nás, lidé by upadli do deprese,“říká mladá Češka Květa Zabílková, která má v plánu se do Atén přestěhovat za přítelem.
Prakticky všichni Řekové nyní opakují jednu mantru. Je o svornosti. „V naší historii jsme zažili přemíru národních rozepří. To se nesmí opakovat. Teď zůstaneme svorní,“říká za všechny důchodce Panos. „Budeme trpěliví. Přežijeme to, ať se stane cokoliv, všechny strasti překonáme společně.“