Tsipras, velká naděje extrémní levice v Evropě, se z hvězdy stal meteoritem
Nejmladší a asi nejtalentovanější představitel evropské extrémní levice Alexis Tsipras dokázal to, co žádný podobný politik před ním. Stal se předsedou vlády členské země NATO a EU. S jeho případným pádem odcházejí naděje všech podobných uskupení v Evropě
Řekové mají rádi politiku, kterou prožívají podobně jako Češi fotbal nebo hokej. I pro ty z nich, již extrémní levici a levici vůbec nevolí, je proto Alexis Tsipras hvězdou, kterou tak trochu obdivují. A ani teď, kdy se jeho strmá politická kariéra láme a on možná po nedělním pro něj neúspěšném referendu skončí, si vlastně nepřejí jeho potupu. „Když jsem se dozvěděla, že v Bruselu navrhl, že přistoupí na všechny podmínky věřitelů a vlastně kapituluje, tak mi to bylo líto. Přestože vím, že by to pro tuto zemi a pro nás všechny bylo jen dobře, dotklo by se Tsiprasovo pokoření i mě osobně. Bylo by to pokoření nejen jeho, ale Řecka, všech Řeků,“vysvětluje čtyřicetiletá manažerka Margarita Lialiosová.
„Naštěstí“ale kancléřka Angela Merkelová a s ní i celá eurozóna odmítla před referendem Tsiprasovu „kapitulaci“přijmout, a antické drama tak mohlo pokračovat až do nedělního konce. Konce, který pokud budou voliči hlasovat pro přijetí podmínek věřitelů pro novou pomoc Řecku, skončí pro Alexise Tsiprase jeho politickým bankrotem. „Řekl jasně, že pokud budou Řekové hlasovat ano, tak odstoupí a vypíše předčasné volby,“říká jeden západní diplomat působící v Aténách. „To bude těžko moci vzít zpátky,“dodává.
Předčasné volby pak i podle současných průzkumů opětovné vítězství Tsiprase a jeho Syrizy nezajistí. „Lidé jsou z půlroční vlády Tsiprase zklamaní. Nic nesplnil. Navíc se mu rozpadá jeho strana, která byla od počátku slepencem. To referendum dělá hlavně proto, aby zachránil svoji stranu, ne aby zachránil Řecko. To je strašně špatné,“říká jeden státní úředník, který je členem strany PASOK, dnes slabšího sociálně demokratického konkurenta Tsiprasovy extrémně levicové Syrizy. „Je ale mladý a časem se může do vysoké politiky zase vrátit,“dodává o Tsiprasovi už smířlivěji. „Ale teď by měl skončit, nezaslouží si dál vládnout.“ Jedenačtyřicetiletý Tsipras se přitom ještě na podzim minulého roku zdál být lídrem, na kterého evropská krajní levice nejméně čtvrtstoletí čekala. Na rozdíl od většiny komunistických a neokomunistic- kých lídrů v západní a východní Evropě byl téměř nezašpiněný podílem na totalitních praktikách a spolupráci se Sovětským svazem. Energický Tsipras, skvělý řečník, nejméně o generaci mladší než lidé jako třeba německý postkomunista Gregor Gysi, se stal ještě před čtyřicítkou celoevropským lídrem. Když byla před loňskými evropskými volbami uzavřena dohoda hlavních politických frakcí Evropského parlamentu, že každá vyšle do voleb svého lídra jako kandidáta na předsedu Evropské komise, tak extrémní levice sáhla právě po Tsiprasovi. V předvolebních debatách, které byly přenášeny do celé Evropské unie, dokázal Tsipras zaujmout, a to přesto, že kvůli své tehdy ještě špatné angličtině mluvil řecky. „Řecká tragédie se nesmí už nikdy a nikde opakovat,“prohlásil tehdy Tsipras. A uspěl. Extrémní levice ve volbách v rámci celé Evropské unie výrazně posílila. A kdyby se to měřilo popularitou twitterových účtů, tak by dnes nebyl předsedou Evropské komise Jean-Claude Juncker, ale Tsipras.
Tsipras si však svůj politický úspěch takříkajíc odžil. Aténský architekt většinu času po studiích působil jako politik. V Komunistické mládeži Řecka byl od svých patnácti let. A když se Komunistická strana Řecka počátkem devadesátých let rozpadla na stalinistické křídlo, které si ponechalo starý název, a eurokomunisty, přidal se Tsipras k této skupině, jež pak založila novou stranu Synaspismós.
Už v roce 2008, ve svých 33 letech, se stal jejím předsedou a kolem strany vytvořil koalici ultralevicových sil pod značkou Syriza. V roce 2009 se Syriza dostala do parlamentu, o tři roky později už byla díky krizi nejsilnější stranou, loni pak vyhrála v Řecku evropské volby a v lednu volby parlamentní. Tsipras se komunismu a extrémně levicových idejí drží i ve svém osobním životě. Svoji partnerku Peristeru Batzianovou poznal na akcích ultralevicových studentů. Byla to ona, kdo Tsiprase, který pocházel ze středostavovské rodiny, přemluvila ke vstupu do komunistické mládeže. Peristera odmítla sňatek v kostele, a tak podle řeckých zákonů nejsou s Tsiprasem manželé. Mají spolu dva syny, z nichž mladší má druhé křestní jméno Ernesto na počest legendárního latinskoamerického revolucionáře Che Guevary.
Jedno si však politikou ani partnerkou Tsipras vzít nedal, a to je fotbal. Ten hrál v mládí závodně. Teď je alespoň skalním fanouškem aténského klubu Panathinaikos, kde prý nevynechá téměř žádný zápas.
Zatímco Panathinaikosu patří nyní druhé místo v tabulce, když ho před krachem zachránila finanční sbírka fanoušků, odvrátit krach celého Řecka se Tsiprasovi nedaří. „Chtěl by se stát evropským politikem, vůdcem nové silné evropské ultralevice, ale nemá na to,“říká jeden evropský diplomat působící v Aténách. „V jednáních o řeckém dluhu selhal, po pěti měsících taktizování nic nepředvedl. Teď buď po referendu skončí, nebo to ještě prodlouží a vezme svoji zemi s sebou,“dodává.