Další myšlenka?

KOUKAL: Že se z toho musím probudit. Až když jsem šel z ordinace po schodech dolů, došlo mi, že se to děje doopravdy. Jel jsem hned na operaci a musel to zavolat rodičům – další těžká věc. A ten strach víceméně sílil. Jel jsem do nemocnice s tím, že mi můžou klidně říct, že už je pozdě. KOUKAL: Já vůbec nic nevěděl. Doktor mi jen řekl, že mě budou operovat ještě ten den a ať si vyberu, jestli chci jet do Motola, nebo na Karlovo náměstí. Nevěděl jsem, že se tenhle typ nádoru běžně operuje hned. Myslel jsem si, že když to musejí udělat tak rychle, asi to bude hodně špatné. Takže jsem fakt čekal, že mi tam můžou říct: „Doufejte, že se probudíte.“Před operací už mě trochu uklidnili. KOUKAL: Pátral jsem po nich hodně rychle. Chodil jsem přece ke sportovnímu lékaři, krev mi brali pravidelně, nekouřil jsem, v rodině nic nebylo... A ta odpověď se mi dostala velmi prostá: náhodný výskyt. Smůla. Nikdo to neví přesně. Což je na tom nejhorší. KOUKAL: Tělo si o to začalo samo říkat. Výrazně jsem zhubnul. Nikdy jsem nejedl zeleninu, protože mi nechutnala. Nechutná mi dál, ale jím ji. Až na výjimky jsem přestal pít slazené nápoje. KOUKAL: To je moje velké zklamání. Na začátku se vždycky říká, že nemoc změní váš žebříček hodnot.

Vážně? Pátral jste někdy po odpovědích, jak se to člověku ve čtyřiadvaceti letech může stát?

I KLUK BĚŽÍ ZA MAMINKOU

Změnil jste po rakovině život?

Víc se hlídáte?

SOUKALOVÁ:

KOUKAL: