Pro symboly lásky a míru neměla komunistická policie pochopení
Dnes turistická atrakce, za minulého režimu místo, kde se scházeli mladí lidé. U zdi Johna Lennona se v roce 1985 zformoval jeden z prvních mírových pochodů proti komunistickému režimu.
Kampě dokonce instalovala kameru, která zaznamenávala všechny, kteří ke zdi přišli.
Po roce 1989 se Lennonova zeď stala každoročně cílem tisíců turistů. Jako místo, které by si návštěvníci Prahy neměli nechat ujít, je začaly inzerovat turistické průvodce. České slogany vystřídaly hlavně cizojazyčné nápisy. Za čtvrtstoletí od sametové revoluce byla zeď také již několikrát přemalována. Jediné, co přetrvalo, jsou prosincová setkání. Čtenáři reagují na přemalování známé Lennonovy zdi na Kampě, které z neděle na pondělí provedla studentská streetartová skupina Pražská služba. Ta zeď byla přetírána kontinuálně. Chodím kolem často a vždy tam vidím jiné motivy. Myslím si, že bílá zeď je teď jakési memento, že začneme znova. Svoboda v pojetí 89 jaksi nevyšla tak, jak měla. Chce to novou sílu, nové lidi. Myslím si, že právě ono přemalování je nádherným obrazem toho zastavení se, rekapitulace, zhodnocení, za co jsme bojovali. A teď, když víme, co je svoboda a co není, ji začít znovu budovat, na pevnějších základech, ne na iluzi. Přemalování tak dlouhé zdi není záležitostí pěti minut. Nechce se mi věřit, že si toho nikdo v průběhu natírání ani nevšiml – a teď se jen všichni diví, jak je to možné? Divné. Mně se to docela líbí, možnost tvořit znovu. Bude fajn sledovat, jak se zeď mění. A tohle začínání nanovo je vlastně taky symbolem téhle zdi. Aspoň sprejeři vidí, jaké to je, když vám někdo pomaluje fasádu domu, o které si majitel myslel, že je hezká (rozuměj jednobarevná). Nám se to děje několikrát ročně a v novinách se o tom nepíše. Nepochopili smysl, že jedna malba překrývá druhou, že se barvy vrství a tím obrázky získávají nový kontext, že věci zanikají pomalu. Nic nepřidali, jen zničili to, co se tam za roky nashromáždilo. Jejich čin je jalová prvoplánová póza, kreativita nulová. Kdyby nechali aspoň toho Lennona. Pitomci z „umělecké“školy. Je to zajímavá kontroverze, zeď je prostor pro legální graffiti, rozumím i určité snaze o restart a ten paradox, že zeď nepřebílila žádná státní moc, žádná vyšší instance, ale studentská umělecká skupina, je hodně silný. Ale stejně pak ve zprávách vidím rozklepaná ucha, kterým evidentně nedošlo, že je za to moc lidí nepochválí. Ten čin opravdu smysl dává, ale to nic nemění na tom, že ho při vší snaze nedokážu vnímat pozitivně. Ať je to se zdí, jak je to, lidé, kteří zažili šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá léta tu zeď brali jako pietu. Jako kousek svobody v době, kdy se to slovo nesmělo ani vyslovit. Tak jsem to aspoň vnímal já. Je vidět, že to přemalování zřejmě udělali ti, kteří se nejspíš narodili až po roce 1989. Jinak by věděli, že kolem takového místa se chodí s úctou a v zamyšlení, a uvědomili by si, že přemalování zdi znamená pro naši generaci asi něco takového, jako kdyby si vzali do ruky obušek od příslušníka StB a praštili s ním Lennona do hlavy. Tohle prostě bylo hloupé, neuctivé a bez přemýšlení.