Proč asi je na Picassově Guernice holá žárovka

Slovart vydává encyklopedii Umění od počátku do současnosti, která rozebírá největší umělecká díla výřezem maličkostí. Všímá si detailů soch a obrazů

Nakladatelství Slovart umí udělat kvalitní výpravné publikace a navíc vyhledat k překladu tituly, které slouží jako příruční studnice informací, detailní Wikipedie a autoritami prověřený Google. Stejně je tomu i s nejnovější publikací nazvanou Umění od počátku do současnosti. Není to žádný Gombrich plný souvztažností ani dvanáctidílný výpravný Pijoan. Tahle kniha jde vlastně opačnou cestou. Přináší přitom stejně zajímavý, poutavý a potřebný výsledek.

Autor Stephen Farthing totiž rozebírá každé přelomové umělecké dílo, ať už ze starověku, středověku či moderní epochy, na základě jeho detailů. Na dvoustraně tak popíše kontext vzniku díla, doplní několik zajímavostí v přehledných ta- bulkách a ve výřezu najde tři nebo čtyři momenty, k nimž se pak podrobně vrátí.

Tutanchamon i Freud

Příklad: v případě Tutanchamonovy posmrtné masky z káhirského muzea rozebírá pod ikonkou detailů tři prvky. Nemes, tedy faraonskou pokrývku hlavy vytvořenou ze zlata a modrého lazuli, ozdobu kobry a supa a hlavu sokola na náprsence masky. Ke každému je co říct ať už ve vztahu k umění své doby, k použitému materiálu nebo v souvislosti se symbolickým významem detailu.

Nebo Picassova Guernica z roku 1937. Kromě obecných informací „vyřezává“autor pět detailů: minotaura, žárovku, vyděšenou posta- vu, meč s květinou a nozdry koně v popředí. Co symbolizuje například žárovka uprostřed kubistického oka? Nejenom rozžhavené španělské slunce, ale i prostředí mučíren válečných zajatců, které bylo osvětlené jen holými žárovkami bez stínidel. A známý obraz do třetice, Freudova Dívka s bílým psem. Proč Freudova těhotná manželka sedí na nepovlečené matraci a má nepřirozeně obnažené ňadro?

Řady z detailů by si přitom divák sám od sebe nevšiml, nepřipadaly by mu podstatné nebo by si jejich existenci vykládal jinak, než autor zamýšlel. Kromě tohoto analytického přístupu nabízí encyklopedie ještě klasické shrnutí epoch, časové osy, životopisná data i obecný popis kunsthistorického vývo- je. Nejde jenom o historická veledíla ze světových galerií, téměř polovina knihy je zasvěcená umění od roku 1900 po současnost. To máme Baselitze, Boettiho, Bridget Rielyovou, Billa Violu, Haringa, Cindy Shermanovou nebo nám málo známé asijské či jihoamerické umění současnosti. Zkrátka tahle encyklopedie mapuje dějiny umění od těch nejstarších kořenů až po performanci, op-art nebo uměleckou fotografii.

Ani na šesti stech stranách ani za použití víc než tisícovky barevných fotografií není možné podat vyčerpávající příběh umění. Je však možné se mu více nebo méně a lépe nebo hůře přiblížit. Tahle kniha to dělá velmi dobře.