Vnést do krajiny život – i malá změna se počítá
Ochranář Radomír Studený vzal do ruky rýč a začal budovat mokřad. Soukromý zemědělec Martin Smetana zase změnil zaběhlé postupy při péči o půdu. Každý z nich se zapojil „do boje proti suchu“po svém, ale přesto je oba spojuje úcta ke krajině, velké odhodlání a vědomí toho, že každá kapka má smysl.
Jak vy osobně vnímáte problematiku sucha v Česku? Martin Smetana (MS):
Když je sucho, rostliny nerostou. Když je příliš mokro, což je jenom „jiná forma“sucha, zase nelze sklízet a úroda hnije na poli. Oba extrémy jsou pro zemědělství špatné.
Radomír Studený (RS):
O suchu se ve společnosti mluví stejně jako o klimatické změně. Málokdo již zpochybňuje, že je tady. Osobně nejvíce vnímám sucho ve spojení se zemědělskou krajinou a zdroji pitné vody. Naše krajina není připravena na přicházející výkyvy počasí. Sucho a následné vydatné deště končící povodněmi nám to jasně dokazují.
Co vás přimělo k tomu se „zvednout ze židle“a jít něco proti suchu dělat? Proč jste se do toho pustil?
MS: Nedostatek i nadbytek vody je třeba řešit ruku v ruce. Komplexně, tak jak to děláme na Farmě Blatnička – dobrou péčí o půdu počínaje a o krajinu konče. Zavlažování není řešení.
RS: Profesně se zabývám ochranou přírody. Počátečním impulzem pro mě bylo vysychání drobné nádrže, ve které žije sedm druhů obojživelníků. A v okolí žádná další vhodná vodní plocha nebyla. Chtěl jsem tedy žábám a čolkům vytvořit důstojnou alternativu, jinak by se ocitli v pasti. Chtěl jsem ukázat, že něco může udělat i jednotlivec s rýčem. Možná, nebo právě proto jsem svůj projekt nazval „Vzorový mokřad v Českém ráji“.
Musel jste překonat nějaké překážky, aby se váš nápad mohl uskutečnit?
MS:
Když se chce, všechno jde. Žádná překážka nebyla nepřekonatelná.
RS:
K využití se nabízelo nedaleké vyústění polní meliorace odvádějící vodu z asi 11 hektarů plochy. Bylo třeba vyjednat můj záměr s majiteli pozemků a zde hospodařícím zemědělcem. Asi jsem byl přesvědčivý, protože majitelé souhlasili. Po několika dnech kopání rýčem mi došlo, že budu potřebovat posily. Pomohla mi například třída oboru karosář ze Středního odborného učiliště ŠKODA AUTO, a. s., z Mladé Boleslavi. Můj projekt se zalíbil ČSOP Klenice. Jeho členové mi přišli pomoci a nakonec mi přispěli na pronájem „bagříku“.
Jaký praktický přínos má váš projekt? K čemu vlastně slouží? MS:
Zcela jsme změnili zaběhlé postupy. Při setí dáváme do půdy spolu se semínky užitečné bakterie a mikroskopické houby. Ty umějí doslova zázraky. Na výnosech je to znát. Jednak pomáhají rostlinám lépe čerpat živiny i vláhu z půdy, ale také pomáhají udržovat v půdě život. Díky tomu má půda dobrou strukturu a vysoký obsah organické hmoty, což je zcela zásadní pro dobré zadržování vody v půdě. Když hodně prší, umí zdravá půda zadržet enormní množství vody, a když je sucho, postupně ji uvolňuje rostlinám. I když delší dobu neprší, ve zdravé půdě jsou rostliny vystaveny nedostatku vláhy po výrazně kratší dobu, méně bojují o holý život a mohou se soustředit na tvorbu výnosu. Abychom zabránili utužování půdy zemědělskou technikou a ještě více podpořili schopnost půdy zadržovat vodu, omezili jsme přejezdy na minimum. Velké lány jsme rozsekali na menší políčka s různými plodinami. Po sklizni jedné plodiny nedochází k obnažení velké plochy půdy, čímž efektivně bráníme přehřívání a erozi. To vše jsme doplnili travnatými pásy se stromořadími, které fungují jako lapač vody, vytvářejí příjemné mikroklima a v neposlední řadě vnášejí do krajiny život, zvířata i lidi.
RS: Vytvořil jsem soustavu 15 tůní u intenzivně využívaného pole. Dostal vodu z trubek na povrch a vytvořil drobné vodní plochy pro vodní hmyz a obojživelníky. Ti se začínají postupně objevovat. Podstatné je, že tůně jsou ve svahu v kaskádě, ale nejsou vzájemně propojené. Voda tak mezi nimi pomalu prosakuje půdou, ohřívá se a čistí. Letošní suché jaro, zapomenuté díky pozdějším dešťům, jsem mohl pozorovat kapky rosy na trávě a obilí v blízkém okolí mokřadu. Něco jinde nevídaného. Vzorový mokřad by měl sloužit také jako ukázka drobných opatření v krajině. I proto jsem později nedalekou mez doplnil o ovocné stromy.
Co může dělat v boji proti suchu každý z nás? Jaké rady nebo tipy byste lidem, kterým není budoucnost naší krajiny lhostejná, dal? MS:
Hodně lidí v Česku vlastní menší či větší kousek pole. Měli by se více zajímat o to, jak je o jejich půdu pečováno. Protože půda je základ, je třeba zodpovědně vybírat nájemce. Pomocníkem může být „Rádce pro zodpovědné vlastníky půdy“od Nadace Partnerství. Obce mohou obnovovat polní cesty s doprovodnými alejemi napříč velkými lány, čímž nejenom zatraktivní krajinu, ale fragmentací polí přispějí k schopnosti krajiny lépe hospodařit s vodou a eliminovat následky sucha na každodenní život zemědělců i občanů.
RS: Úplně každý si může najít ve svém regionu pozemkový spolek, základní organizaci ČSOP nebo iniciativu, která se přeměnou krajiny zabývá. A tu podpořit finančně nebo prací jako dobrovolník. Majitelé zemědělské půdy, kteří ji pronajímají, by se měli zajímat, zda je s ní nakládáno šetrně. Oslovovat přímo zemědělce nebo organizace, které se navrhováním úprav v krajině zabývají. Nebo ji nabídnout ekologičtěji smýšlejícím farmářům. A pokud půdu nevlastníte, tak je můžete podporovat koupí jejich produktů.